Читать онлайн книгу "Moře Štítů"

MoЕ™e Е tГ­tЕЇ
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #10
V MOЕ?I Е TГЌTЕ® (ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN – kniha ДЌ. 10) se Gwendolyn a Thorovi za mocnГЅch znamenГ­ narodГ­ dГ­tД›. S novorozenГЅm synem se Gwenin i ThorЕЇv Еѕivot mД›nГ­ jednou provЕѕdy a spolu s nГ­m i osud celГ©ho Prstenu. Thor nemГЎ na vГЅbД›r a musГ­ se vydat hledat svou matku. OpustГ­ tedy svou Еѕenu i dГ­tД› a vyrazГ­ na dalЕЎГ­ cestu, na kterГ© opД›t bude zГЎviset osud celГ©ho Prstenu. NeЕѕ vyrazГ­, proЕѕije spoleДЌnД› s Gwendolyn nejvelkolepД›jЕЎГ­ svatbu v dД›jinГЎch rodu MacGilЕЇ, a takГ© zaДЌne s budovГЎnГ­m novГ© Legie. Jeho trГ©nink s Argonem se prohlubuje a nakonec se mu dostane cti, o kterГ© celГЅ Еѕivot jenom tajnД› snil – je pasovГЎn na rytГ­Е™e a pЕ™ijat do Е™ad nejskvД›lejЕЎГ­ho Е™ГЎdu StЕ™Г­brnГЅch. Gwendolyn se vzpamatovГЎvГЎ z narozenГ­ syna, odchodu manЕѕela i smrti svГ© matky. CelГЅ Prsten se znovu hotovГ­ ke krГЎlovskГ©mu pohЕ™bu. Mezi Gwendolyn a Luandou tam dojde k definitivnГ­ rozmГ­ЕЎce, kterГЎ v budoucnu pЕ™inese katastrofГЎlnГ­ nГЎsledky. Argonovo proroctvГ­ neustГЎle znГ­ v GweninД› mysli, a ona si je stГЎle vД›doma pЕ™Г­mГ©ho nebezpeДЌГ­, jeЕѕ Prstenu hrozГ­. To ji pobГ­zГ­ pokraДЌovat ve svГЅch plГЎnech na zГЎchranu svГЅch lidГ­ v pЕ™Г­padД›, Еѕe se ta katastrofa stane skuteДЌnostГ­. Erec obdrЕѕГ­ zprГЎvy o nemoci svГ©ho otce a je povolГЎn zpГЎtky na domovskГЅ hrad na JiЕѕnГ­ch ostrovech. Alistair se k nД›mu na jeho cestД› pЕ™idГЎ. NadГЎle pokraДЌujГ­ v plГЎnech spoleДЌnГ© svatby. Kendrick hledГЎ svou dГЎvno ztracenou matku a je ЕЎokovГЎn tГ­m, co objevГ­. Elden a O’Connor se vrГЎtГ­ do svГЅch rodnГЅch vesnic a zjiЕЎЕҐujГ­, Еѕe vД›ci uЕѕ nejsou takovГ©, jakГ© si je pamatovali. Conven mezitГ­m ve smutku za ztracenГ©ho bratra stГЎle vГ­ce propadГЎ temnotД›. Steffen neДЌekanД› potkГЎvГЎ lГЎsku, zatГ­mco Sandara pЕ™ekvapГ­ Kendricka tГ­m, Еѕe opustГ­ Prsten a vrГЎtГ­ se zpГЎtky do ImpГ©ria. Reece se, sobД› navzdory, zamiluje do svГ© sestЕ™enice. KdyЕѕ na to pЕ™ijdou Tirovi synovГ© a jejГ­ bratЕ™i, rozpohybujГ­ velkГ© zrГЎdcovskГ© spiknutГ­. Matus a Srog se snaЕѕГ­ udrЕѕet HoЕ™ejЕЎГ­ ostrovy na uzdД›, ale kdyЕѕ potom Selese odhalГ­ celou afГ©ru tД›snД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ dojde ke svatbД›, hrozГ­, Еѕe kvЕЇli ReecovГЅm skrytГЅm vГЎЕЎnГ­m vypukne na HoЕ™ejЕЎГ­ch ostrovech vГЎlka. McCloudskГЎ strana Prstenu je rovnД›Еѕ velmi nestabilnГ­ a i tam nГЎsledkem Bronsonovy slabГ© vlГЎdy a LuandinГЅch bezohlednГЅch zГЎsahЕЇ hrozГ­ rozpoutГЎnГ­ obДЌanskГ© vГЎlky. S Prstenem na pokraji dalЕЎГ­ho vГЎleДЌnГ©ho dramatu objevuje Romulus v ImpГ©riu novou formu magie, kterГЎ by moЕѕnГЎ mohla zniДЌit Е tГ­t jednou provЕѕdy. UzavЕ™e smlouvu s temnГЅmi silami a zГ­skГЎ tak moc, kterou ani Argon nedokГЎЕѕe zastavit. DostГЎvГЎ se tak na jistou cestu ke zniДЌenГ­ nenГЎvidД›nГ©ho Prstenu. DГ­ky promyЕЎlenГ©mu budovГЎnГ­ fantasy svД›ta a charakteristikГЎm postav je MOЕ?E Е TГЌTЕ® epickГЅm pЕ™Г­bД›hem o pЕ™ГЎtelstvГ­ a lГЎsce, rivalitД› a spoluprГЎci, o rytГ­Е™Г­ch a dracГ­ch, intrikГЎch a politickГЅch machinacГ­ch, o dospГ­vГЎnГ­, o zlomenГЅch srdcГ­ch, o podvodu, ambicГ­ch a zradД›. To vЕЎe je zasazeno do dЕЇkladnД› promyЕЎlenГ©ho fiktivnГ­ho fantasy svД›ta. Je to pЕ™Г­bД›h o cti a odvaze, o osudu a pЕ™edurДЌenГ­, a takГ© o magii. Je to fantasy, jeЕѕ nГЎs pЕ™ivede do svД›ta, na kterГЅ uЕѕ potom nikdy nezapomeneme, a kterГ© oslovГ­ ДЌtenГЎЕ™e obou pohlavГ­ a kaЕѕdГ©ho vД›ku.







MOЕ?E Е TГЌTЕ®



(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA DESÁTÁ)



Morgan Rice



(PЕ?ELOЕЅIL TOMГЃЕ  SLAVГЌK)


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.



Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



„ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN mГЎ vЕЎechny rysy potЕ™ebnГ© pro jasnГЅ ГєspД›ch: hlavnГ­ i vedlejЕЎГ­ pЕ™Г­bД›h, zГЎhadnГЎ atmosfГ©ra, stateДЌnГ­ rytГ­Е™i a rozkvГ©tajГ­cГ­ vztahy, kterГ© zacelujГ­ rГЎny na zlomenГЅch srdcГ­ch, a dГЎle takГ© podvod ДЌi zrada. Slibuje dlouhГ© hodiny zГЎbavy a jistД› uspokojГ­ vЕЎechny vД›kovГ© kategorie. DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch u vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



„Velice zГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy.”

—Kirkus Reviews



„MЕЇЕѕeme zde spatЕ™it zrozenГ­ nД›ДЌeho vГЅjimeДЌnГ©ho.”

--San Francisco Book Review



„NaЕЎlapanГ© akcí…. VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.“

--Publishers Weekly



„ Velmi ДЌtivГЎ fantasy …. PoДЌГЎtek nД›ДЌeho, co mГЎ ambice stГЎt se oblГ­benou fantasy sГЎgou pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e.”

--Midwest Book Review


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ. 3)

ZROZENГЌ UDANOSTI (Kniha ДЌ. 4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ. 5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ. 6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENГЃ (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)











(http://www.amazon.com/Quest-Heroes-Book-Sorcerers-Ring/dp/B00F9VJRXG/ref=la_B004KYW5SW_1_13_title_0_main?s=books&ie=UTF8&qid=1379619328&sr=1-13)

PoslechnД›te (http://www.amazon.com/Quest-Heroes-Book-Sorcerers-Ring/dp/B00F9VJRXG/ref=la_B004KYW5SW_1_13_title_0_main?s=books&ie=UTF8&qid=1379619328&sr=1-13) si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!

NynГ­ ke staЕѕenГ­ na:



Amazon (http://www.amazon.com/Quest-Heroes-Book-Sorcerers-Ring/dp/B00F9VJRXG/ref=la_B004KYW5SW_1_13_title_0_main?s=books&ie=UTF8&qid=1379619328&sr=1-13)

Audible (http://www.audible.com/pd/Sci-Fi-Fantasy/A-Quest-of-Heroes-Audiobook/B00F9DZV3Y/ref=sr_1_3?qid=1379619215&sr=1-3)

iTunes (https://itunes.apple.com/us/audiobook/quest-heroes-book-1-in-sorcerers/id710447409)


Copyright В© 2013 Morgan Rice



VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.



Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.



Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObГЎlka Razzomgame v licenci Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#u4390e33b-9856-5977-8df2-0afcae683e3e)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u63e13548-23bc-50fd-a912-2c55c3f89343)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#ucddfb453-2a5f-5cdf-aa50-13c846611677)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u375a1ce6-cf54-595b-abdd-67698753c1ac)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#u42aecbad-cb2d-5472-b169-93b81fdb6d89)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#uf2dfff66-c21a-5192-91d6-c75149ef085b)

KAPITOLA SEDMГЃ (#ud77278f8-0d9e-5be2-b06e-db2a594cf19f)

KAPITOLA OSMГЃ (#u814a0b0e-90fb-5645-b110-e1da44602061)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#u0e37949b-8a2e-5ede-8868-a504fc57cc87)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#u331912f6-c100-5acc-9605-b34df30b8791)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTYЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTYЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTYЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTYЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTYЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)


Westmoreland: “Kéž by tu s námi bylo

jen deset tisíc ze všech Angličanů…”



Jindřich V.: “Ne, bratranče…

…čím míň nás je, tím větší podíl slávy.

Nechtějte, prosím, ani muže navíc!”



--William Shakespeare

JindЕ™ich V.




KAPITOLA PRVNГЌ


Gwendolyn hlasitД› kЕ™iДЌela. MД›la pocit, jako by ji mД›la bolest roztrhat na kusy.

LeЕѕela na zГЎdech na louce plnГ© divokГЅch kvД›tin. BЕ™icho ji bolelo tak, jak si to nikdy dЕ™Г­v nedokГЎzala ani pЕ™edstavit. Bila pД›stГ­ do zemД›, tlaДЌila a snaЕѕila se dostat dГ­tД› ven. Jedna jejГ­ ДЌГЎst si pЕ™ГЎla, aby to vЕЎechno skonДЌilo, aby se dostali do bezpeДЌГ­ jeЕЎtД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ se dГ­tД› narodГ­. Ale jejГ­ vД›tЕЎГ­ ДЌГЎst vД›dД›la, Еѕe dГ­tД› chce ven uЕѕ teДЏ. AЕҐ se jГ­ to lГ­bГ­ nebo ne.

ProsГ­m, BoЕѕe, teДЏ ne, modlila se. Jen nД›kolik dalЕЎГ­ch hodin, nech nГЎs prosГ­m nejdЕ™Г­v dojГ­t do bezpeДЌГ­.

Ale tak to bГЅt nemД›lo. Gwendolyn cГ­tila dalЕЎГ­ neskuteДЌnГЅ nГЎval bolesti, jak jГ­ projel tД›lem, zaklonila se a zavЕ™Г­skala, jak se v nГ­ dГ­tД› obracelo. TГ©mД›Е™ uЕѕ se chystalo ven. VД›dД›la, Еѕe uЕѕ nenГ­ ЕѕГЎdnГЎ moЕѕnost, jak to zastavit.

Gwen tedy zaДЌala tlaДЌit. Nutila se dГЅchat tak, jak ji to nauДЌily oЕЎetЕ™ovatelky, a pomГЎhala dГ­tД›ti ven. I tak se ale nezdГЎlo, Еѕe by to fungovalo, a tak agonicky naЕ™Г­kala.

JeЕЎtД› jednou se posadila a rozhlГ­Еѕela se po jakГ©mkoli nГЎznaku lidskГ© pЕ™Г­tomnosti.

„POMГ“C!“ zakЕ™iДЌela z plnГЅch plic.

NepЕ™iЕЎla ЕѕГЎdnГЎ odpovД›ДЏ. Gwen se nachГЎzela uprostЕ™ed letnГ­ch luk, pЕ™Г­liЕЎ daleko od jakГ©koli ЕѕivГ© duЕЎe, a jejГ­ kЕ™ik pohltily okolnГ­ stromy a vГ­tr.

Gwen se vЕѕdycky snaЕѕila zЕЇstat silnГЎ. TeДЏ si ale musela pЕ™iznat, Еѕe se skuteДЌnД› bojГ­. Ani ne tak o sebe, jako o svoje dГ­tД›. Co kdyЕѕ je nikdo nenajde? I kdyby sama dokГЎzala porodit, jak zvlГЎdne odejГ­t s dГ­tД›tem v nГЎruДЌГ­? ZachvГЎtila ji nepЕ™Г­jemnГЎ pЕ™edtucha, Еѕe tu i s dГ­tД›tem zemЕ™ou.

Gwen se v myЕЎlenkГЎch vrГЎtila do ZГЎsvД›tГ­. K tomu osudovГ©mu momentu s Argonem, kdy ho vysvobodila, a k volbД›, kterou musela udД›lat. K obД›ti. K nesnesitelnГ© volbД›, kterГЎ padla na jejГ­ hlavu. K volbД› mezi dГ­tД›tem a manЕѕelem. TeДЏ plakala, kdyЕѕ si vzpomnД›la na rozhodnutГ­, kterГ© udД›lala. ProДЌ si Еѕivot stГЎle ЕѕГЎdal nД›jakГ© obД›ti?

Gwendolyn zadrЕѕela dech, kdyЕѕ se v nГ­ dГ­tД› nГЎhle obrГЎtilo. Projela jГ­ bolest tak straЕЎnГЎ, Еѕe ji cГ­tila od hlavy aЕѕ po prsty na nohou. PЕ™ipadala si, jako by se mД›la vzГЎpД›tГ­ rozdД›lit na dvД› poloviny a jeЕЎtД› se pЕ™itom obrГЎtit naruby.

Gwendolyn se zaklonila a s pohledem upЕ™enГЅm k nebesЕЇm zastГ©nala. SnaЕѕila se pЕ™edstavit si sebe sama kdekoli jinde neЕѕ na tГ©hle louce. SnaЕѕila se upnout myslГ­ k nД›ДЌemu, ДЌemukoli, co by jГ­ poskytlo alespoЕ€ nГЎznak klidu a mГ­ru.

Pomyslela na Thora. Myslela na to, jak se poprvГ© setkali, prochГЎzeli prГЎvД› tД›mito loukami a drЕѕeli se za ruce. Krohn jim skotaДЌil u nohou. SnaЕѕila se v mysli ten obrГЎzek oЕѕivit a vybavit si i nejmenЕЎГ­ detaily.

Ale nefungovalo to. Otevřela oči a bolest ji vtáhla zpět do reality. Přemýšlela nad tím, jak se tu vlastně ocitla, úplně sama – a pak si vzpomněla na Aberthola, jak jí vypráví o umírající matce. Na sebe, jak spěchala, aby ji ještě mohla vidět. Prožívala teď své poslední chvíle i její matka?

NГЎhle Gwen vykЕ™ikla. PЕ™ipadala si, jako by mД›la na mГ­stД› zemЕ™Г­t. PodГ­vala se dolЕЇ a vidД›la, jak se objevuje vrcholek hlavy jejГ­ho dГ­tД›te. Zaklonila se, a kdyЕѕ znovu zatlaДЌila, dД›sivД› pЕ™itom zajeДЌela. TlaДЌila, zalila ji dalЕЎГ­ vlna potu a tvГЎЕ™ se jГ­ zbarvila jasnД› do ruda.

KoneДЌnД› pЕ™iЕЎlo poslednГ­ zatlaДЌenГ­ a v tu chvГ­li proЕ™Г­zl vzduch zvuk plГЎДЌe.

DД›tskГ©ho plГЎДЌe.

Nebe nГЎhle potemnД›lo. Gwen vzhlГ©dla a zdД›ЕЎenД› sledovala, jak se krГЎsnГЅ letnГ­ den bez varovГЎnГ­ mД›nГ­ v noc. VidД›la, jak se dvД› slunce nГЎhle skryla za dva mД›sГ­ce.

ГљplnГ© zatmД›nГ­ obou sluncГ­. Gwen tomu nemohla uvД›Е™it. Jak vД›dД›la, dochГЎzelo k tomu jen jednou za deset tisГ­c let.

S hrЕЇzou se dГ­vala, jak se vЕЎe halГ­ do temnoty. NГЎhle se nebe zaplnilo blesky, zaДЌaly padat kapky a Gwen cГ­tila, jak do nГ­ buЕЎГ­ malГ© Гєlomky ledu. NerozumД›la, co se to vlastnД› dД›je, dokud jГ­ nedoЕЎlo, Еѕe se spustilo krupobitГ­.

Tohle vЕЎe, jak vД›dД›la, bylo znamenГ­. VЕЎe se to dД›lo pЕ™esnД› v okamЕѕik narozenГ­ jejГ­ho dГ­tД›te. ShlГ©dla na nД›j a okamЕѕitД› vД›dД›la, Еѕe je mocnД›jЕЎГ­ neЕѕ bylo na prvnГ­ pohled vidД›t. ЕЅe bylo z jinГ©ho svД›ta.

Gwen se instinktivnД› natГЎhla po dГ­tД›ti, vzala ho do nГЎruДЌe a pЕ™itiskla si ho k hrudi jeЕЎtД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ mohlo dopadnout do trГЎvy a blГЎta. ZastГ­nila ho pЕ™ed krupobitГ­m vlastnГ­ma rukama a tД›lem.

DГ­tД› zafЕ€ukalo a v tu chvГ­li se roztЕ™ГЎsla zemД›. Gwen cГ­tila, jak se zemД› chvД›je a v dГЎlce vidД›la, jak se z horskГЅch svahЕЇ Е™Г­tГ­ ohromnГ© balvany. CГ­tila, jak moc dГ­tД›te pronikГЎ i skrz ni, jak ovlivЕ€uje celГЅ vesmГ­r.

Jak ho Gwen objГ­mala, cГ­tila se kaЕѕdГЅm okamЕѕikem slabЕЎГ­. CГ­tila, Еѕe ztrГЎcГ­ pЕ™Г­liЕЎ mnoho krve. Najednou mД›la lehkou hlavu, byla pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ na to, aby se mohla hnout. TГ©mД›Е™ ani nemД›la sГ­lu drЕѕet dГ­tД› v nГЎruДЌГ­. A dГ­tД› nepЕ™estГЎvalo naЕ™Г­kat. Gwen tГ©mД›Е™ ani necГ­tila nohy.

PЕ™edtucha vlastnГ­ smrti a souДЌasnД› smrti dГ­tД›te byla stГЎle silnД›jЕЎГ­. Gwen cГ­tila, Еѕe tu oba zemЕ™ou. Sama o sebe uЕѕ se nestarala, ale nedokГЎzala snГ©st myЕЎlenku, Еѕe by zemЕ™elo jejГ­ dГ­tД›.

„NE!“ protestovala Gwen a vzpГ­rala se nebesЕЇm s vyuЕѕitГ­m poslednГ­ch zbytkЕЇ sil.

Pak padla na zГЎda a zaslechla odpovД›ДЏ. VzdГЎlenГ© zakЕ™iДЌenГ­. Nebyl to lidskГЅ kЕ™ik, ale zavЕ™eЕЎtД›nГ­ starobylГ© bytosti.

Gwen zaДЌala ztrГЎcet vД›domГ­. VzhlГ©dla, a i kdyЕѕ se jГ­ zavГ­raly oДЌi, vidД›la nД›co, co vypadalo jako zjevenГ­ na obloze. Byla to ohromnГЎ bestie, kterГЎ se snГЎЕЎela pЕ™Г­mo k nГ­. NejasnД› si uvД›domila, Еѕe je to stvoЕ™enГ­, kterГ© milovala.

Ralibar.

PoslednГ­ vД›c, kterou Gwendolyn vidД›la, neЕѕ se jГ­ nadobro zavЕ™ely oДЌi, byl Ralibar snГЎЕЎejГ­cГ­ se dolЕЇ. HledД›l na ni ohromnГЅma zГЎЕ™Г­cГ­ma zelenГЅma oДЌima, byl pokryt rudГЅmi prastarГЅmi ЕЎupinami a mД›l vytasenГ© drГЎpy, kterГЅmi mГ­Е™il pЕ™Г­mo na ni.




KAPITOLA DRUHГЃ


Luanda ЕЎokovanД› ztuhla a hledД›la na Kooviovo tД›lo. ZakrvГЎcenou dГЅku stГЎle svГ­rala v ruce a tГ©mД›Е™ ani nemohla uvД›Е™it tomu, co zrovna udД›lala.

CelГЎ hodovnГ­ sГ­Е€ ztichla a zraky vЕЎech se upЕ™ely na Luandu, vЕЎichni byli ohromenГ­, nikdo se neodvaЕѕoval pohnout. NД›kteЕ™Г­ hledД›li na Kooviovo tД›lo leЕѕГ­cГ­ u jejГ­ch nohou. Ten nedotknutelnГЅ Koovia, skvД›lГЅ vГЎleДЌnГ­k McCloudskГ©ho krГЎlovstvГ­, druhГЅ muЕѕ, podlГ©hajГ­cГ­ jen krГЎli McCloudovi. NapД›tГ­ bylo tak silnГ©, Еѕe by se dalo krГЎjet.

Luanda byla v ЕЎoku nejvГ­c ze vЕЎech lidГ­. CГ­tila, jak ji pГЎlГ­ dlaЕ€, ve kterГ© stГЎle svГ­rala dГЅku. TД›lem jГ­ pЕ™ebД›hla horkГЎ vlna vzruЕЎenГ­ a souДЌasnГ©ho zdД›ЕЎenГ­ z toho, Еѕe prГЎvД› zabila ДЌlovД›ka. NejvГ­c ze vЕЎeho byla hrdГЎ, Еѕe to udД›lala, hrdГЎ, Еѕe dokГЎzala zastavit tohle monstrum jeЕЎtД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ stihlo vztГЎhnout ruku na Еѕenicha nebo nevД›stu. Dostal to, co si zaslouЕѕil. VЕЎichni McCloudЕЎtГ­ byli obyДЌejnГ­ divoЕЎi.

Ozval se nГЎhlГЅ vГЅkЕ™ik, a kdyЕѕ Luanda vzhlГ©dla, uvidД›la jednoho z KooviovГЅch vГЎleДЌnГ­kЕЇ jen nД›kolik stop od nГ­. NГЎhle vyrazil kupЕ™edu, z oДЌГ­ mu srЕЎela pomstychtivost a mГ­Е™il pЕ™Г­mo na Luandu. Pozvedl meДЌ do vГЅЕЎky a mГ­Е™il jГ­m na jejГ­ hruДЏ.

Luanda byla stГЎle jeЕЎtД› pЕ™Г­liЕЎ rozechvД›lГЎ na to, aby zareagovala, a vГЎleДЌnГ­k se pohyboval pЕ™Г­liЕЎ rychle. PЕ™ipravila se na Гєder. VД›dД›la, Еѕe uЕѕ za okamЕѕik ucГ­tГ­, jak jГ­ chladnГЎ ocel pronikГЎ srdcem. Ale uЕѕ jГ­ to bylo jedno. AЕҐ by se jГ­ teДЏ stalo cokoli, nezГЎleЕѕelo na tom. Ne po tom, co zabila toho muЕѕe.

Zavřela oči ve chvíli, kdy se k ní snášela ocel meče. Byla připravená na smrt – a byla překvapená, když místo smrti uslyšela třesk kovu.

OtevЕ™ela oДЌi a vidД›la, Еѕe Bronson vystoupil kupЕ™edu, pozvedl meДЌ a zablokoval vГЎleДЌnГ­kЕЇv vГЅpad. PЕ™ekvapilo ji to. NeДЌekala, Еѕe by to v sobД› Bronson mД›l, nebo Еѕe by jen jednou zdravou rukou dokГЎzal vykrГЅt tak silnГЅ Гєtok. A nejvГ­c ji potД›ЕЎilo, kdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe mu na nГ­ stГЎle zГЎleЕѕelo tolik, aby pro ni riskoval svЕЇj Еѕivot.

Bronson obratnД› zavГ­Е™il meДЌem, a i kdyЕѕ mД›l jen jednu ruku, mД›l zГЎroveЕ€ takovГ© zkuЕЎenosti a sГ­lu, Еѕe se mu podaЕ™ilo probodnout vГЎleДЌnГ­kovo srdce. Na mГ­stД› ho zabil.

Luanda tomu nemohla uvěřit. Bronson jí – už zase – zachránil život. Cítila k němu hlubokou vděčnost a věděla, že mu svůj dluh nebude moct nikdy splatit. Ucítila k němu také nový příval lásky. Možná byl silnější, než si o něm myslela.

Po obou stranách síně se rozpoutal ruch – to McCloudští a MacGilovští spěchali k sobě navzájem a snažili se zjistit, kdo koho dřív zabije. Všechny náznaky civilizovanosti, které se objevovaly v průběhu svatebního dne a noční hostiny, byly pryč. Teď to byla válka: válečník proti válečníkovi, všichni byli povzbuzeni alkoholem, hořela v nich zuřivost a pálilo je ponížení z toho, že McCloudští chtěli vztáhnout ruku na jejich nevěstu.

MuЕѕi pЕ™eskakovali pЕ™es ЕЎirokГ© dЕ™evД›nГ© stoly, spД›chali zabГ­jet jeden druhГ©ho, bodat jeden druhГ©ho. VzГЎjemnД› se chytali za obliДЌeje, zГЎpasili spolu na stolech, shazovali z nich jГ­dlo i vГ­no. MГ­stnost byla tak natД›snanГЎ, nacpanГЎ tolika lidmi, Еѕe byli vЕЎichni bok po boku, v podstatД› bez jakГ©hokoli mГ­sta k manГ©vrovГЎnГ­. KdyЕѕ zaДЌali muЕѕi bojovat, bodat se, vrДЌet na sebe, kЕ™iДЌet a volat bojovГЎ hesla, vЕЎechno se zmД›nilo v naprostГЅ krvavГЅ chaos.

Luanda se snaЕѕila vzpamatovat. Boj byl tak prudkГЅ a intenzivnГ­, vЕЎichni muЕѕi naplnД›ni takovou chutГ­ po krvi a tak soustЕ™edД›nГ­ na zabГ­jenГ­ jeden druhГ©ho, Еѕe si nikdo nenaЕЎel ДЌas se rozhlГ©dnout. Kdyby se rozhlГ©dli tak, jak to udД›lala Luanda, kterГЎ vЕЎe sledovala v ЕЎirЕЎГ­ perspektivД›, vЕЎimli by si, Еѕe se kolem plГ­ЕѕГ­ McCloudЕЎtГ­. Od jednД›ch dveЕ™Г­ ke druhГЅm, postupnД› je vЕЎechny blokovali, jedny za druhГЅmi, a potГ© se plГ­Еѕili pryДЌ.

LuandД› se zjeЕѕily vlasy vzadu na krku. UvД›domila si, co se tu chystГЎ. McCloudЕЎtГ­ zamykajГ­cГ­ vЕЎechny v mГ­stnosti a prchajГ­cГ­ pryДЌ, to vЕЎe mД›lo dЕЇvod. VidД›la, jak sundГЎvajГ­ pochodnД› ze zdГ­ a oДЌi se jГ­ rozЕЎГ­Е™ily panikou. S hrЕЇzou si uvД›domila, Еѕe se McCloudЕЎtГ­ chystajГ­ upГЎlit vЕЎechny v sГ­ni. Dokonce i svoje vlastnГ­ druhy.

Luanda to mД›la vД›dД›t. McCloudЕЎtГ­ byli bezzГЎsadovГ­ a krutГ­. Pro vГ­tД›zstvГ­ by udД›lali cokoli.

Luanda se rozhlГ­Еѕela a sledovala scГ©nu, kterГЎ se odehrГЎvala pЕ™ed jejГ­ma oДЌima. VЕЎimla si, Еѕe jedny dveЕ™e zЕЇstaly nezablokovanГ©.

OkamЕѕitД› k nim zamГ­Е™ila, bД›Еѕela rychle pryДЌ od probГ­hajГ­cГ­ potyДЌky. Ramenem a lokty odstrkovala muЕѕe z cesty. VidД›la, jak nД›jakГЅ McCloud takГ© bД›ЕѕГ­ ke dveЕ™Г­m na vzdГЎlenД›jЕЎГ­ stranД› mГ­stnosti. Proto se rozbД›hla jeЕЎtД› rychleji. PlГ­ce ji pГЎlily, ale byla odhodlanГЎ ho pЕ™edbД›hnout.

McCloud nevidД›l blГ­ЕѕГ­cГ­ se Luandu, a kdyЕѕ se dostal ke dveЕ™Г­m, sebral tlustou dЕ™evД›nou tyДЌ a chystal se dveЕ™e zatarasit. Luanda k nД›mu dobД›hla z boku, pozvedla dГЅku a bodla ho do zad.

McCloud vykЕ™ikl, prohnul se v zГЎdech a pak padl na zem.

Luanda sebrala tyДЌ, hodila ji daleko ode dveЕ™Г­, rozevЕ™ela je dokoЕ™ГЎn a vybД›hla ven.

Venku, kdyЕѕ se jГ­ oДЌi pЕ™izpЕЇsobily temnotД›, uvidД›la Luanda po levГ© stranД› McCloudskГ©, jak se Е™adГ­ z vnД›jЕЎГ­ strany sГ­nД›. VЕЎichni mД›li pochodnД› a chystali se je zapГЎlit. Luandu zaplavila panika. Nemohla jim to dovolit.

ObrГЎtila se, vbД›hla zpД›t do sГ­nД›, uchopila Bronsona za rameno a odtrhla ho od potyДЌky.

„McCloudЕЎtГ­!“ zakЕ™iДЌela nalГ©havД›. „PЕ™ipravujГ­ se spГЎlit sГ­Е€! Pomoz mi! DostaЕ€ vЕЎechny ven! OKAMЕЅITДљ!“

Bronson ji okamЕѕitД› pochopil a oДЌi se mu rozЕЎГ­Е™ily dД›sem. Co mu slouЕѕilo ke cti, bylo, Еѕe nezavГЎhal ani na okamЕѕik, obrГЎtil se a spД›chal k MacGilovskГЅm velitelЕЇm, vytrhl je z boje a kЕ™iДЌel na nД›, zatГ­mco gestikuloval smД›rem k otevЕ™enГЅm dveЕ™Г­m. VЕЎem jim postupnД› doЕЎlo, o co jde, a okamЕѕitД› vykЕ™ikli rozkazy pro svoje muЕѕe.

Luandu potД›ЕЎil pohled na MacGilovskГ© muЕѕe, kteЕ™Г­ se nГЎhle odpoutali z boje, obrГЎtili se a bД›Еѕeli k otevЕ™enГЅm dveЕ™Г­m, kterГ© jim pЕ™ipravila.

ZatГ­mco se ostatnГ­ snaЕѕili seЕ™adit, Luanda a Bronson neztrГЎceli ДЌas. BД›Еѕeli k otevЕ™enГЅm dveЕ™Г­m a s hrЕЇzou sledovali, jak k nim uhГЎnГ­ i dalЕЎГ­ McCloud, sebral dЕ™evД›nou tyДЌ a chystГЎ se dveЕ™e zablokovat. Luanda nepЕ™edpoklГЎdala, Еѕe by to tentokrГЎt stihla.

TentokrГЎt ale zareagoval Bronson. Pozvedl meДЌ vysoko nad hlavu a s prudkГЅm rozmГЎchnutГ­m ho vrhnul.

MeДЌ s otГЎДЌenГ­m proletД›l vzduchem, aЕѕ se koneДЌnД› zaboЕ™il do zad McCloudskГ©ho muЕѕe.

VГЎleДЌnГ­k vykЕ™ikl a zhroutil se na zem. Bronson pak dobД›hl ke dveЕ™Г­m a otevЕ™el je dokoЕ™ГЎn. PrГЎvД› vДЌas.

Tucty MacGilovcЕЇ vybД›hly skrz dveЕ™e a Luanda s Bronsonem se k nim pЕ™idali. V celГ© sГ­ni uЕѕ nezbГЅval ЕѕГЎdnГЅ MacGil a McCloudЕЎtГ­ s ГєЕѕasem sledovali, jak se jejich nepЕ™ГЎtelГ© stahujГ­. NedokГЎzali pochopit proДЌ.

Jakmile byli venku, zabouchla Luanda dveЕ™e, zapЕ™ela je nД›kolika dЕ™evД›nГЅmi kЕЇly a zvenДЌГ­ tak dveЕ™e zablokovala. ЕЅГЎdnГЅ McCloud je teДЏ nemohl nГЎsledovat ven.

McCloudЕЎtГ­ venku si jich vЕЎimli a zaДЌali odhazovat pochodnД›. MГ­sto toho postupnД› tasili meДЌe a chystali se k Гєtoku.

Bronson s ostatnГ­mi jim k tomu ale nedal pЕ™Г­leЕѕitost. ZaГєtoДЌili na McCloudskГ© vojГЎky stojГ­cГ­ vЕЎude kolem budovy, bodali je a zabГ­jeli, zatГ­mco vojГЎci upouЕЎtД›li pochodnД› a zГЎpasili s vlastnГ­mi zbranД›mi. VД›tЕЎina McCloudskГЅch byla navГ­c stГЎle uvnitЕ™ a tД›ch nД›kolik tuctЕЇ venku se nemohlo vyrovnat vlnД› rozzuЕ™enГЅch MacGilЕЇ. Ti je v zГЎchvatu zuЕ™ivosti vЕЎechny rychle pozabГ­jeli.

Luanda stГЎla s Bronsonem po boku, vedle nich MacGilovЕЎtГ­ vojГЎci, vЕЎichni tД›Еѕce oddechovali, ale byli rГЎdi, Еѕe jsou naЕѕivu. VЕЎichni hledД›li s respektem na Luandu. VД›dД›li, Еѕe prГЎvД› jГ­ vdД›ДЌГ­ za svГ© Еѕivoty.

Jak tam stГЎli, vnГ­mali buЕЎenГ­ McCloudskГЅch uvД›znД›nГЅch v sГ­ni. VЕЎichni se snaЕѕili dostat ven. MacGilovГ© pomalu obrГЎtili svГ© pohledy na budovu a nebyli si jistГ­, co dГЎl. Bronson byl velitel a tak musel rozhodnout.

„MusГ­ЕЎ tu rebelii zadusit,“ Е™ekla Luanda rozhodnД›. „MusГ­ЕЎ s nimi jednat stejnД› brutГЎlnД›, jako se chystali jednat oni s tebou.“

Bronson na ni vГЎhavД› pohlГ©dl a Luanda v jeho oДЌГ­ch vidД›la nerozhodnost.

„Jejich plГЎn nevyЕЎel,“ Е™ekl. „Jsou uvnitЕ™ v pasti. Zajatci. VsadГ­me je do vД›zenГ­.“

Luanda zuЕ™ivД› zavrtД›la hlavou.

„NE!“ zakЕ™iДЌela. „Tihle muЕѕi tady vzhlГ­ЕѕГ­ k tobД› jako k veliteli. Tohle je krutГЎ ДЌГЎst svД›ta. Tady nejsi v KrГЎlovД› DvoЕ™e. Tady vlГЎdne brutalita. Brutalita vyЕѕaduje respekt. MuЕѕi uvnitЕ™ nesmГ­ zЕЇstat naЕѕivu. MusГ­ se stГЎt vГЅstrahou pro ostatnГ­!“

Bronson si s hrЕЇzou uvД›domil, o ДЌem mluvГ­.

„Co to Е™Г­kГЎЕЎ?“ zeptal se. „Е?Г­kГЎЕЎ, Еѕe je mГЎme zaЕѕiva upГЎlit? ЕЅe jim mГЎme pЕ™ipravit stejnГЎ jatka, jako se chystali pЕ™ipravit oni pro nГЎs?“

Luanda sevЕ™ela ДЌelist.

„Pokud to neudД›lГЎЕЎ, pamatuj na moje slova: jednoho dne tД› urДЌitД› zavraЕѕdГ­.“

Kolem stáli MacGilovští a sledovali jejich hádku. Luanda stála rozkročená a rozzuřeně funěla. Milovala Bronsona – konec konců jí přeci zachránil život. A přesto nenáviděla, jak byl občas slabý a naivní.

Luanda uЕѕ mela dost muЕѕskГ© vlГЎdy. Dost chybnГЅch muЕѕskГЅch rozhodnutГ­. TouЕѕila po tom, aby mohla vlГЎdnout sama. A vД›dД›la, Еѕe by vlГЎdla lГ©pe, neЕѕ kterГЅkoli z nich. ObДЌas, jak vД›dД›la, dokГЎЕѕe i Еѕena vlГЎdnout v muЕѕskГ©m svД›tД›.

Luanda, kterou celý život odstrkovali a nebrali v potaz, cítila, že už nedokáže jen tak sedět stranou. Konec konců, jen díky ní byli všichni tihle muži živí. Navíc byla královskou dcerou. Dokonce prvorozenou – ničím menším.

Bronson na ni jen rozechvД›le zГ­ral a Luanda jasnД› vidД›la, Еѕe nic neudД›lГЎ.

NedokГЎzala to vystГЎt. Vyrazila ze sebe vГЅkЕ™ik, ve kterГ©m znД›lo vЕЎechno jejГ­ rozhoЕ™ДЌenГ­. RozbД›hla se kupЕ™edu a chЕ€apla po pochodni v ruce jednoho ze slouЕѕГ­cГ­ch. MuЕѕi ji jen sledovali v omrГЎДЌenГ©m tichu. ProbД›hla pЕ™ed nimi, pozvedla pochodeЕ€ do vГЅЕЎe a pak ji vrhla.

PochodeЕ€ prozГЎЕ™ila noc, proletД›la obloukem vzduchem a pЕ™istГЎla na vrcholku doЕЎkovГ© stЕ™echy hodovnГ­ sГ­nД›.

Luanda pak s uspokojenГ­m sledovala, jak se plameny zaДЌГ­najГ­ pomalu ЕЎГ­Е™it.

MacGilovГ© kolem zajГЎsali a nГЎsledovali jejГ­ho pЕ™Г­kladu. KaЕѕdГЅ z nich sebral pochodeЕ€ a vrhl ji na stЕ™echu. BД›hem nД›kolika chvil se plameny rozhoЕ™ely do vГЅЕЎky, ЕѕГЎr byl stГЎle silnД›jЕЎГ­ a tvГЎЕ™e jim zalilo teplo. Noc prozГЎЕ™ilo svД›tlo ohnД› a hala zaplГЎla jasnГЅm plamenem.

VГЅkЕ™iky McCloudskГЅch uvД›znД›nГЅch uvnitЕ™ proДЌГ­sly noc. A zatГ­mco Bronson se tЕ™ГЎsl, Luanda stГЎla pevnД›. ChladnГЎ, tvrdГЎ, nemilosrdnГЎ. Ruce mД›la zapЕ™enГ© v bok a pomalu ji zaplavovalo uspokojenГ­.

ObrГЎtila se k Bronsonovi, kterГЅ tam stГЎl s Гєsty otevЕ™enГЅmi ГєЕѕasem.

„Tak tohle,“ pronesla vzdorovitД›, „je to, co znamenГЎ vlГЎdnout.“




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Reece krГЎДЌel bok po boku se Starou. Ruce volnД› svД›ЕЎenГ© podГ©l tД›la se jim houpaly ze strany na stranu, ale pЕ™esto se vzГЎjemnД› nedrЕѕeli. ProchГЎzeli nekoneДЌnГЅmi lukami rozkvetlГЅch kvД›tin stoupajГ­cГ­mi vysoko do hor, pЕ™ekypujГ­cГ­mi barvami, typickГЅ pohled na HornГ­ch ostrovech. KrГЎДЌeli tiЕЎe. Reece zaplavovaly rozporuplnГ© emoce a proto vlastnД› nevД›dД›l, co Е™Г­ct.

V myšlenkách se vracel k osudovému momentu, kdy se jeho oči u horského jezera setkaly se Stařinými. Doprovod odeslal pryč, potřeboval být se Starou chvíli sám. Samozřejmě se jim příliš nelíbilo nechávat je o samotě – obzvláště Matusovi, který až příliš dobře věděl, co mezi nimi bylo – ale Reece na tom trval. Stara byla jako magnet, který ho přitahoval a on nechtěl, aby s nimi byl ještě někdo další. Potřeboval s ní strávit nějaký čas, promluvit si s ní, aby porozuměl tomu, proč na něj hleděla pohledem plným lásky, stejné, jakou cítil on k ní. Chtěl pochopit, jak moc je to, co se s nimi děje, skutečné.

Jak ЕЎli, Reecovi buЕЎilo srdce, nebyl si jistГЅ, kde mГЎ zaДЌГ­t, co dГЎl udД›lat. Rozum mu velel, aby se obrГЎtil, aby utГ­kal, aby se dostal od Stary tak daleko, jak jen to bude moЕѕnГ©. Aby se nalodil na dalЕЎГ­ loДЏ plujГ­cГ­ zpД›t na pevninu a uЕѕ na ni nikdy nepomyslel. Aby se vrГЎtil domЕЇ ke svГ© nastГЎvajГ­cГ­, kterГЎ na nД›j trpД›livД› ДЌekala. Konec koncЕЇ, Selese ho milovala a on miloval Selese. A jejich svatba mД›la probД›hnout bД›hem nД›kolika dnГ­.

Reece vД›dД›l, Еѕe to by bylo chytrГ© rozhodnutГ­. Byla by to sprГЎvnГЎ vД›c.

Jeho rozum ale pЕ™ehluЕЎily city, kterГ© v nД›m kaЕѕdГЅm okamЕѕikem sГ­lily. VГЎЕЎnГ­, kterou nedokГЎzal ovlГЎdat a kterГЎ se odmГ­tala podЕ™Г­dit jeho racionГЎlnГ­mu uvaЕѕovГЎnГ­. PrГЎvД› takovГЎ vГЎЕЎeЕ€ ho pЕ™imД›la, aby tu teДЏ byl po StaЕ™inД› boku, aby s nГ­ prochГЎzel lukami. Byla to jeho neovladatelnГЎ ДЌГЎst, ta, kterГ© nikdy nerozumД›l. Ta ДЌГЎst, kterГЎ ho celГЅ Еѕivot nutila jednat impulzivnД› a naslouchat srdci. Nevedlo to vЕѕdy k tД›m nejlepЕЎГ­m rozhodnutГ­m, ale kdyЕѕ na to doЕЎlo, projel Reecem silnГЅ zГЎchvД›v a on to nedokГЎzal ovlГЎdat.

Když šel po jejím boku, uvažoval, jestli i Stara má podobné pocity jako on. Jak šli, hřbety jejich rukou se o sebe otíraly a Reecovi se zdálo, že zahlédl letmý úsměv, který zahrál Staře v koutku úst. Bylo ale těžké ji odhadnout – vždy byla taková. Pamatoval si, že když ji viděl poprvé – to byli ještě malé děti – doslova mu vyrazila dech. Nedokázal se v její přítomnosti téměř hnout, celé dny nedokázal myslet na nic jiného než na ni. V jejích zářivých očích bylo něco zvláštního, něco bylo i na jejím způsobu držení těla – hrdém a vznešeném. Jako by na něj skrz ni hleděla vlčice. Bylo to fascinující.

KdyЕѕ byli dД›ti, vД›dД›li, Еѕe vztah mezi bratrancem a sestЕ™enicГ­ byl zakГЎzГЎn. Nikdy se ale nezdГЎlo, Еѕe by je to pЕ™Г­liЕЎ trГЎpilo. NД›co mezi nimi bylo, nД›co silnГ©ho, aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ silnГ©ho, co je vzГЎjemnД› pЕ™itahovalo. Navzdory vЕЎemu, co si o tom mohl myslet svД›t. Jako dД›ti si spolu hrГЎvali, okamЕѕitД› se stali nejlepЕЎГ­mi pЕ™ГЎteli. VzГЎjemnД› si dГЎvali pЕ™ednost pЕ™ed ostatnГ­mi pЕ™Г­buznГЅmi dД›tmi a pЕ™ГЎteli. KdyЕѕ Reece navЕЎtГ­vil HornГ­ ostrovy, nakonec trГЎvil kaЕѕdГЅ bdД›lГЅ moment v jejГ­ pЕ™Г­tomnosti. A i naopak, Stara vЕѕdy spД›chala za nГ­m, aby mu byla po boku. A kdyЕѕ odplul, trГЎvila dny na pobЕ™eЕѕГ­ a ДЌekala, aЕѕ se zase objevГ­ jeho loДЏ.

NejdЕ™Г­v byli jen dobЕ™Г­ pЕ™ГЎtelГ©. Ale postupem ДЌasu, jak rostli, se jednГ© osudovГ© hvД›zdnatГ© noci vЕЎe zmД›nilo. I pЕ™es to, Еѕe to bylo zakГЎzanГ©, zmД›nilo se jejich pЕ™ГЎtelstvГ­ v nД›co silnД›jЕЎГ­ho, vД›tЕЎГ­ho neЕѕ oni sami, a ani jeden z nich tomu nedokГЎzal odolat.

KdyЕѕ Reece opouЕЎtД›l Ostrovy, snil jen o nГ­. Propadal se kvЕЇli nГ­ do depresГ­, stГЎlo ho to nД›kolik mД›sГ­cЕЇ probdД›lГЅch nocГ­. KaЕѕdou noc, kdyЕѕ ulehl do postele, vidД›l pЕ™ed sebou obraz jejГ­ tvГЎЕ™e a pЕ™ГЎl si, aby jim oceГЎn a zГЎkony nebrГЎnily bГЅt spolu.

Reece vД›dД›l, Еѕe ona to cГ­tila stejnД›. Na kЕ™Г­dlech celГ© armГЎdy sokolЕЇ k nД›mu putovaly dopisy vyjadЕ™ujГ­cГ­ jejГ­ lГЎsku k nД›mu. Odepisoval jГ­, ale nedokГЎzal se vyjadЕ™ovat tak vГЅmluvnД› jako ona.

Den, kdy se dvě rodiny MacGilů rozešly, byl jedním z nejhorších dnů v Reecově životě. Byl to den, kdy zemřel Tirův nejstarší syn na otravu stejným jedem, kterým Tirus plánoval otrávit Reecova otce. I tak ale Tirus obviňoval krále MacGila. Rozpoutala se bouře a to byl den, kdy se Reecovo – i Stařino – srdce zlomilo. Jeho otec byl téměř všemocný, stejně tak i Stařin. Otcové jim oběma zakázali navzájem komunikovat, i s kýmkoli jiným z druhého tábora MacGilů. Už nikdy pak nebyl na Ostrovech a Reece probděl mnoho úzkostných nocí, kdy přemýšlel a snil o tom, jak by zase mohl Staru vidět. Z jejích dopisů věděl, že ona to cítí stejně.

Jednoho dne ale dopisy pЕ™estaly chodit. Reece tuЕЎil, Еѕe je nД›kdo nД›jakГЅm zpЕЇsobem zachytГЎvГЎ, ale nikdy si tГ­m nebyl jistГЅ. PЕ™edpoklГЎdal, Еѕe ani jeho dopisy uЕѕ k nГ­ nejsou doruДЌovГЎny. Ani postupem ДЌasu se pЕ™es to Reece nedokГЎzal pЕ™enГ©st. Musel ale pЕ™ijmout bolestivГ© rozhodnutГ­ a vypudit myЕЎlenky na ni jak ze svГ©ho srdce, tak i z mysli. JejГ­ tvГЎЕ™ se mu ale vybavovala v nejpodivnД›jЕЎГ­ch chvГ­lГ­ch a on nikdy nepЕ™estal pЕ™emГЅЕЎlet nad tГ­m, co se s nГ­ nakonec stalo. Myslela na nД›j jeЕЎtД›? Vzala si nД›koho jinГ©ho?

KdyЕѕ ji dnes uvidД›l, vЕЎechno se mu to vrГЎtilo. Reece si uvД›domil, jakГЅ plamen mu stГЎle hoЕ™Г­ v srdci. Jako kdyby od nГ­ nikdy neodeЕЎel. Byla teДЏ starЕЎГ­ a plnД›jЕЎГ­ verzГ­ sama sebe, ale pokud to jeЕЎtД› vЕЇbec bylo moЕѕnГ©, byla teДЏ mnohem krГЎsnД›jЕЎГ­. Stala se z nГ­ Еѕena. A jejГ­ pohled byl jeЕЎtД› hypnotiДЌtД›jЕЎГ­, neЕѕ bГЅval dЕ™Г­v. V tom pohledu si Reece vЕЎiml lГЎsky a tД›ЕЎilo ho, kdyЕѕ zjistil, Еѕe k nД›mu cГ­tГ­ stejnou lГЎsku jako on k nГ­.

SnaЕѕil se myslet na Selese. DluЕѕil jГ­ to. Ale i kdyЕѕ se hodnД› snaЕѕil, neЕЎlo to.

Reece krГЎДЌel se Starou kolem horskГ©ho hЕ™ebenu, oba mlДЌeli a ani jeden z nich poЕ™ГЎdnД› nevД›dД›l, co Е™Г­ct. Kde jen zaДЌГ­t plnit ten volnГЅ prostor vЕЎech ztracenГЅch let?

„SlyЕЎela jsem, Еѕe se mГЎЕЎ brzy Еѕenit,“ prolomila koneДЌnД› Stara tГ­ЕѕivГ© ticho.

Reece ucГ­til v bЕ™iЕЎe nepЕ™Г­jemnГ© bodnutГ­. PomyЕЎlenГ­ na sЕ€atek se Selese ho vЕѕdy naplЕ€ovalo vzruЕЎenГ­m a lГЎskou. Ale teДЏ, kdyЕѕ mu ho Stara pЕ™ipomnД›la, pЕ™ipadal si zniДЌenГЅ. Jako by ji zradil.

„Je mi to lГ­to,“ odpovД›dД›l Reece.

NevД›dД›l, co jinГ©ho by mД›l Е™Г­ct. ChtД›l Е™Г­ct: Nemiluji ji. TeДЏ uЕѕ vidГ­m, Еѕe to byla vЕЎechno chyba. Chci vЕЎechno zmД›nit. Chci si radД›ji vzГ­t tebe.

On ale Selese miloval. Musel si to pЕ™iznat. Byl to jinГЅ druh lГЎsky. MoЕѕnГЎ ne tak intenzivnГ­, jako lГЎska, kterou cГ­til k StaЕ™e, ale byla to lГЎska. Reece byl zmatenГЅ. NevД›dД›l, co mГЎ cГ­tit a co si mГЎ myslet. KterГЎ lГЎska byla silnД›jЕЎГ­? Bylo vЕЇbec moЕѕnГ© takovГ© srovnГЎvГЎnГ­, kdyЕѕ ЕЎlo o lГЎsku? KdyЕѕ nД›koho milujete, milujete ho, aЕҐ uЕѕ se dД›je cokoli. Jak by tedy mohla bГЅt jedna lГЎska silnД›jЕЎГ­?

„MilujeЕЎ ji?“ zeptala se Stara.

Reece se zhluboka nadechl. CГ­til, Еѕe se stГЎvГЎ obД›tГ­ bouЕ™e citЕЇ. NetuЕЎil, jak mГЎ odpovД›dД›t. JeЕЎtД› chvГ­li ЕЎli, Reece si uspoЕ™ГЎdal myЕЎlenky, aЕѕ koneДЌnД› dokГЎzal odpovД›dД›t.

„Miluji,“ odpovД›dД›l zmuДЌenД›. „NedokГЎЕѕu lhГЎt.“

Zastavil a poprvГ© sevЕ™el StaЕ™inu dlaЕ€ ve svГ©.

I ona zastavila a obrГЎtila na nД›j pohled.

„Ale miluji i tebe,“ dodal.

VidД›l, jak se jГ­ oДЌi plnГ­ nadД›jГ­.

„MilujeЕЎ mД› vГ­c neЕѕ ji?“ zeptala se mД›kce.

Reece se musel zamyslet.

„Miloval jsem tД› celГЅ svЕЇj Еѕivot,“ pronesl koneДЌnД›. „Jsi tou jedinou tvГЎЕ™Г­ lГЎsky, kterou jsem kdy poznal. Ty jsi pro mД› to, co je lГЎska. Miluji Selese. Ale s tebou… s tebou je to, jako kdybys byla mojГ­ souДЌГЎstГ­. Jako moje vlastnГ­ jГЎ. Jako nД›co, bez ДЌeho nemohu existovat.“

Stara se usmГЎla, sevЕ™ela mu ruku a pak pokraДЌovali bok po boku v chЕЇzi. Na tvГЎЕ™i jГ­ pohrГЎval znatelnГЅ ГєsmД›v.

„Ani nevГ­ЕЎ, kolik nocГ­ jsem strГЎvila tГ­m, Еѕe jsem na tebe vzpomГ­nala,“ pЕ™iznala s pohledem upЕ™enГЅm do dГЎlky. „Moje slova jsem pЕ™edГЎvala kЕ™Г­dlЕЇm sokolЕЇ jen proto, aby je mЕЇj otec zase sebral. Po tГ© bouЕ™i jsem se s tebou nedokГЎzala spojit. Dokonce jsem se pokouЕЎela jednou nebo dvakrГЎt proklouznout na loДЏ plujГ­cГ­ k pevninД›, ale vЕѕdy mД› chytili.“

Reece ohromilo to, co slyЕЎel. NemД›l o tom ani ponД›tГ­. VЕѕdy ho zajГ­malo, co si o nД›m Stara po tom vЕЎem myslГ­, co cГ­tГ­. KdyЕѕ to teДЏ slyЕЎel, cГ­til k nГ­ silnД›jЕЎГ­ pouto neЕѕ kdy dЕ™Г­v. TeДЏ uЕѕ vД›dД›l, Еѕe i ona vidД›la vД›ci stejnД›. Nikdy si nepЕ™ipadal tak blГЎznivД›. Mezi nimi skuteДЌnД› nД›co bylo.

„A jГЎ nikdy nepЕ™estal snГ­t o tobД›,“ odpovД›dД›l Reece.

KoneДЌnД› se dostali na ГєplnГЅ vrchol hЕ™ebene. Zastavili se a bok po boku se rozhlГ­Еѕeli po celГЅch HornГ­ch ostrovech. Naskytla se jim vyhlГ­dka do ohromnГ© dГЎlky, pЕ™es Е™etД›z ostrovЕЇ a oceГЎn. Na mlhu, kterГЎ z ostrovЕЇ stoupala, a na vlny, kterГ© se pod nimi tЕ™Г­ЕЎtily. Na Gwendolyniny stovky lodГ­ seЕ™azenГЅch na kamenitГ©m pobЕ™eЕѕГ­.

Dlouho stГЎli v naprostГ©m tichu, drЕѕeli se za ruce a vychutnГЎvali si tu chvГ­li. VychutnГЎvali si vzГЎjemnou spoleДЌnost. KoneДЌnД›, po vЕЎech tД›ch letech a vЕЎech tД›ch lidech i udГЎlostech, kterГ© se snaЕѕili je rozdД›lit.

„KoneДЌnД› jsme tu, spolu – a pЕ™esto je to ironicky ve chvГ­li, kdy mГЎЕЎ jinГ© zГЎvazky. Za nД›kolik dnГ­ mГЎЕЎ svatbu. ZdГЎ se, Еѕe osud mГЎ vЕѕdy nД›co, co mezi nГЎs postavГ­.“

„Ale pЕ™esto jsem tu dnes s tebou,“ odpovД›dД›l Reece. „MoЕѕnГЎ nГЎm osud chce Е™Г­ct nД›co jinГ©ho?“

PevnД› sevЕ™ela jeho dlaЕ€ a Reece sevЕ™el jejГ­. Jak se rozhlГ­Еѕeli, Reecovi buЕЎilo srdce. CГ­til se zmatenД›jЕЎГ­ neЕѕ kdy dЕ™Г­v. Bylo tohle vЕЎe pЕ™edurДЌeno? Bylo mu pЕ™edurДЌeno, aby se tu setkal se Starou, aby ji vidД›l jeЕЎtД› pЕ™ed svatbou. Aby mu zabrГЎnila udД›lat chybu a vzГ­t si nД›koho jinГ©ho? SnaЕѕil se je snad osud po vЕЎech tД›ch letech dГЎt znovu dohromady?

Reece si nemohl pomoct, ale cГ­til, Еѕe to tak opravdu je. CГ­til, Еѕe se setkali na zГЎkladД› nД›jakГ© osudovГ© prozЕ™etelnosti. MoЕѕnГЎ se to stalo, aby dostali poslednГ­ ЕЎanci pЕ™ed jeho svatbou.

„To, co osud svede k sobД›, nedokГЎЕѕe ЕѕГЎdnГЅ ДЌlovД›k rozdД›lit,“ Е™ekla Stara.

KdyЕѕ na ni pohlГ©dl, pronikla mu jejГ­ slova hluboko do mysli a uhranula ho.

„Tolik se toho bД›hem naЕЎich ЕѕivotЕЇ stalo, co nГЎs chtД›lo rozdД›lit,“ Е™ekla Stara. „NaЕЎe rodiny. NaЕЎe vlasti. OceГЎn. ДЊas… A pЕ™esto nic z toho nГЎs nedokГЎzalo udrЕѕet od sebe. Uteklo tolik let a naЕЎe lГЎska zЕЇstГЎvГЎ stГЎle silnГЎ. Je to nГЎhoda, Еѕe jsi mne potkal tД›snД› pЕ™ed tГ­m, co se mГЎЕЎ oЕѕenit? Osud se nГЎm snaЕѕГ­ nД›co Е™Г­ct. JeЕЎtД› nenГ­ pozdД›.“

Reece na ni hledД›l s buЕЎГ­cГ­m srdcem. Ona hledД›la na nД›j, v oДЌГ­ch se jГ­ zrcadlilo nebe nad hlavou a oceГЎn pod nimi. Bylo v nich tolik lГЎsky. PЕ™ipadal si zmatenД›jЕЎГ­ neЕѕ kdy dЕ™Г­v a nedokГЎzal jasnД› myslet.

„MoЕѕnГЎ bych mД›l tu svatbu zruЕЎit,“ Е™ekl.

„NenГ­ na mnД›, abych ti nД›co takovГ©ho Е™Г­kala,“ odpovД›dД›la. „MusГ­ЕЎ se podГ­vat do svГ©ho srdce.“

„PrГЎvД› teДЏ,“ odpovД›dД›l, „mi moje srdce Е™Г­kГЎ, Еѕe ten, koho miluji, jsi ty. Ty jsi ta, kterou jsem vЕѕdy miloval.“

VГЎЕѕnД› se na nД›j podГ­vala.

„Nikdy jsem nemilovala nikoho jinГ©ho,“ Е™ekla.

Reece si nedokГЎzal pomoct. Naklonil se a jeho rty se setkaly s jejГ­mi. CГ­til, jak se svД›t kolem nД›j rozpouЕЎtГ­. CГ­til, jak ho pohlcuje lГЎska, kdyЕѕ mu pЕ™i polibku vyЕЎla vstЕ™Г­c.

Polibek trvala do doby, neЕѕ se potЕ™ebovali nadechnout. NeЕѕ si Reece uvД›domil, Еѕe i kdyЕѕ v nД›m vЕЎe protestovalo, nedokГЎzal by si nikdy vzГ­t nikoho jinГ©ho neЕѕ Staru.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Gwendolyn stГЎla na zlatГ©m mostД›. SvГ­rala jeho zГЎbradlГ­ a dГ­vala se pЕ™es okraj dolЕЇ. Hluboko dole vidД›la proud divokГ© Е™eky. DivokГ© dunД›nГ­ vody se neslo aЕѕ nahoru ke Gwen a dokonce cГ­tila drobnГ© kapky, kterГ© k nГ­ stoupaly.

„Gwendolyn, lГЎsko.“

Gwen se otoДЌila a na vzdГЎlenД›jЕЎГ­m konci mostu uvidД›la Thorgrina. Byl zhruba dvacet stop daleko, usmГ­val se a vztahoval k nГ­ ruku.

„PojДЏ ke mnД›,“ vyzГЅval ji. „PЕ™ejdi Е™eku.“

Gwen se ulevilo, kdyЕѕ Thora spatЕ™ila, a pomalu k nД›mu vyrazila. NeЕѕ ji na mГ­stД› zmrazil jinГЅ hlas.

„Matko,“ ozvalo se tiЕЎe.

Gwen se obrГЎtila a na opaДЌnГ©m konci mostu spatЕ™ila chlapce. Vypadal na deset let, byl vysokГЅ, se ЕЎirokГЅmi rameny a hrdГЅm vГЅrazem. MД›l vzneЕЎenou bradu a silnГ© ДЌelisti, oДЌi mu ЕЎedivД› blГЅskaly. PЕ™esnД› jako jeho otci. MД›l na sobД› krГЎsnou zГЎЕ™ivou zbroj z materiГЎlu, kterГЅ Gwen nepoznala. U pasu se mu houpaly vГЎleДЌnickГ© zbranД›. Gwen cГ­tila jeho neskuteДЌnou moc i pЕ™es vzdГЎlenost, kterГЎ je dД›lila. Nezastavitelnou moc.

„Matko, potЕ™ebuji tД›,“ Е™ekl chlapec.

Potom napЕ™ГЎhl ruku a Gwen na nД›j jen ohromenД› zГ­rala.

ZЕЇstala stГЎt na mГ­stД› a oДЌima pЕ™ebГ­hala mezi Thorem a jejich synem. Oba jГ­ kynuli rukou a Gwen si pЕ™ipadala zmatenД›. NedokГЎzala se rozhodnout, kterГЅm smД›rem se vydat.

Gwen stГЎla na mГ­stД› a nГЎhle se pod nГ­ most rozpadl.

KdyЕѕ ucГ­tila, Еѕe padГЎ do hlubin, zdД›ЕЎenД› vykЕ™ikla.

Gwen dopadla do mrazivД› chladnГ© vody, kterГЎ jГ­ okamЕѕitД› zaДЌala smГЅkat ze strany na stranu. PЕ™evracela ji a pЕ™evalovala. Gwen se podaЕ™ilo dostat na hladinu, zalapala po vzduchu, a kdyЕѕ se ohlГ©dla, vidД›la svГ©ho syna a manЕѕela, kaЕѕdГ©ho na jednom bЕ™ehu. Oba k nГ­ mД›li vztaЕѕenГ© ruce, oba ji potЕ™ebovali.

„Thorgrine!“ vykЕ™ikla. Pak zavolala na chlapce: „MЕЇj synu!“

Gwen natahovala ruce, jako kdyby se k nim tak mohla dostat, kЕ™iДЌela, ale bД›hem chvilky cГ­tila, Еѕe padГЎ pЕ™es okraj vodopГЎdu.

KdyЕѕ jГ­ zmizeli z dohledu, zdД›ЕЎenД› zavЕ™Г­skala. CГ­tila, Еѕe padГЎ stovky stop pЕ™Г­mo na ostrГ© kameny dole.

Gwendolyn probudil jejГ­ vlastnГ­ kЕ™ik.

CelГЎ zalitГЎ studenГЅm potem se zmatenД› rozhlГ­Еѕela kolem. PЕ™emГЅЕЎlela, kde vlastnД› je.

Pomalu jГ­ doЕЎlo, Еѕe leЕѕГ­ v posteli. V tmavГ© hradnГ­ komnatД› osvД›tlenГ© jen plГЎpolajГ­cГ­mi pochodnД›mi na zdech. NД›kolikrГЎt zamrkala a snaЕѕila se pochopit, co se stalo. JeЕЎtД› stГЎle se jГ­ tД›Еѕce dГЅchalo. PostupnД› si uvД›domila, Еѕe to vЕЎechno byl jen sen. StraЕЎlivГЅ sen.

Gwenin pohled se koneДЌnД› zaostЕ™il a ona si vЕЎimla nД›kolika slouЕѕГ­cГ­ch stojГ­cГ­ch v mГ­stnosti. UvД›domila si, Еѕe po stranГЎch jejГ­ postele stojГ­ Illepra a Selese. PЕ™iklГЎdaly jГ­ studenГ© obklady na ruce a nohy. Selese jГ­ navГ­c jemnД› otГ­rala ДЌelo.

„Е ЕЎЕЎЕЎ,“ tiЕЎila ji Selese. „To byl jen sen, mГЎ panГ­.“

Gwendolyn ucГ­tila cizГ­ ruku svГ­rajГ­cГ­ jejГ­ dlaЕ€. KdyЕѕ vzhlГ©dla, srdce se jГ­ zatЕ™epotalo radostГ­. Zjistila, Еѕe to je Thorgrin. KleДЌel po stranД› postele, drЕѕel ji za ruku a oДЌi mu zГЎЕ™ily radostГ­, kdyЕѕ vidД›l, Еѕe se probrala.

„LГЎsko moje,“ vydechl. „Jsi v poЕ™ГЎdku.“

Gwendolyn zamrkala a snažila si vybavit, kde byla, proč a jak se dostala do postele a co kolem ní dělali všichni ti lidé. Zkusila se pohnout a břichem jí projela náhlá ostrá bolest – a v tu chvíli si vzpomněla.

„Moje dГ­tД›!“ vykЕ™ikla nepЕ™Г­ДЌetnД›. „Kde je? ЕЅije mЕЇj chlapeДЌek?“

Gwen zoufale sledovala tvГЎЕ™e okolostojГ­cГ­ch. Thor jГ­ pevnД› sevЕ™el ruku a ЕЎiroce se usmГЎl. Gwen vД›dД›la, Еѕe je vЕЎechno v poЕ™ГЎdku. CГ­tila, jak ji ThorЕЇv ГєsmД›v ujiЕЎЕҐuje, Еѕe se nic nedД›je.

„ЕЅije, samozЕ™ejmД›,“ odpovД›dД›l Thor. „DГ­ky bohu. A dГ­ky Ralibarovi. Ralibar vГЎs sem oba pЕ™inesl prГЎvД› vДЌas.“

„Je naprosto zdravГЅ,“ dodala Selese.

Ticho v mГ­stnosti nГЎhle proЕ™Г­zl dД›tskГЅ plГЎДЌ, a kdyЕѕ se Gwendolyn rozhlГ©dla, vidД›la Illepru, jak v nГЎruДЌГ­ nese dГ­tД›. PlaДЌГ­cГ­, zabalenГ© v pЕ™ikrГЅvce.

Gwendolyn se pЕ™i tom pohledu ulevilo. DojetГ­m zaДЌala breДЌet. Hystericky se rozvzlykala, tolik se jГ­ ulevilo, aЕѕ jГ­ vyhrkly slzy radosti. DГ­tД› bylo v poЕ™ГЎdku. ЕЅilo. Ona Еѕila. PЕ™eЕѕili to oba. NД›jakГЅm zpЕЇsobem se jim tu noДЌnГ­ mЕЇru podaЕ™ilo pЕ™ekonat.

V ЕѕivotД› necГ­tila vД›tЕЎГ­ vdД›ДЌnost.

Illepra se k nГ­ sklonila a vloЕѕila jГ­ dГ­tД› do nГЎruДЌГ­.

Gwendolyn se posadila a zkoumavД› si dГ­tД› prohlГ­Еѕela. KdyЕѕ se ho dotkla, pЕ™ipadala si jako znovuzrozenГЎ. CГ­tila jeho vГЎhu, jeho vЕЇni, vidД›la, jak se na ni dГ­vГЎ. UtД›ЕЎovala ho a pevnД› svГ­rala v nГЎruДЌГ­, zabalenГ©ho do pЕ™ikrГЅvek. CГ­tila, jak ji zaplavuje vlna lГЎsky k jejГ­mu novorozenГ©mu synovi. Vlna vdД›ДЌnosti za nД›j. Ani tomu nemohla uvД›Е™it, opravdu mД›la dГ­tД›.

KdyЕѕ jГ­ ho Illepra pЕ™edala, pЕ™estal chlapec nГЎhle plakat. ГљplnД› se zklidnil, otevЕ™el oДЌi a upЕ™el je pЕ™Г­mo na Gwendolyn.

Gwen pocítila šok, když se jejich oči setkaly. Dítě mělo Thorovy oči – šedivé, zářivé oči, které vypadaly jako by byly z jiného světa. Zdálo se, že vidí přímo skrz ni. Když do nich Gwen hleděla, připadalo jí to, jako by ho znala z nějaké jiné doby. Jako by ho znala odjakživa.

V tom okamЕѕiku Gwen ucГ­tila, Еѕe k nД›mu mГЎ pouto, jako nemГЎ k nikomu jinГ©mu v ЕѕivotД›. PevnД› ho sevЕ™ela a pЕ™Г­sahala si, Еѕe ho nikdy neopustГ­. ProЕЎla by kvЕЇli nД›mu tЕ™eba i ohnД›m.

„MГЎ tvoje rysy, mГЎ panГ­,“ Е™ekl jГ­ Thor s ГєsmД›vem. Sehnul se k nГ­ a prohlГ­Еѕel si je oba.

Gwen se musela usmГЎt, i kdyЕѕ jГ­ po tvГЎЕ™i jeЕЎtД› stГ©kaly slzy. Cloumaly s nГ­ emoce. Nikdy v ЕѕivotД› nebyla tak ЕЎЕҐastnГЎ. PЕ™esnД› tohle vЕѕdycky chtД›la. BГЅt s Thorgrinem a jejich dГ­tД›tem.

„MГЎ tvoje oДЌi,“ odpovД›dД›la Gwen.

„VЕЎechno, co mu chybГ­, je uЕѕ jen jmГ©no,“ Е™ekl Thor.

„MoЕѕnГЎ bychom ho mД›li pojmenovat po tobД›,“ pronesla k nД›mu Gwendolyn.

Thor rozhodnД› zavrtД›l hlavou.

„Ne. Je to dГ­tД› svojГ­ matky. MГЎ tvoje rysy. SkuteДЌnГЅ vГЎleДЌnГ­k musГ­ mГ­t ducha svojГ­ matky a dovednosti svГ©ho otce. PotЕ™ebuje obojГ­. Bude mГ­t moje dovednosti. A proto by se mД›l jmenovat po tobД›.“

„Co tedy navrhujeЕЎ?“ zeptala se.

Thor se zamyslel.

„Jeho jmГ©no by mД›lo znГ­t podobnД›, jako tvoje. Syn Gwendolyn by se mД›l jmenovat… Guwayne.“

Gwen se usmГЎla. OkamЕѕitД› si zamilovala, jak to jmГ©no znГ­.

„Guwayne,“ Е™ekla. „To se mi lГ­bГ­.“

Е iroce se usmГЎla a sevЕ™ela syna pevnД› v nГЎruДЌГ­.

„Guwayne,“ Е™ekla mu.

Guwayne obrátil hlavu a znovu otevřel oči. Pohlédl přímo na ni a Gwen by téměř přísahala, že se na ni usmál. Věděla, že je na to ještě příliš malý, ale zahlédla záblesk něčeho… Byla si jistá, že se mu jméno také líbí.

Selese se sklonila ke Gwendolyn, natЕ™ela jГ­ rty jakousi mastГ­ a nechala ji nД›co vypГ­t. Hustou, tmavou tekutinu. Gwen si okamЕѕitД› pЕ™ipadala jeЕЎtД› vГ­c probuzenГЎ. CГ­tila, Еѕe stГЎle vГ­c pЕ™ichГЎzГ­ k sobД›.

„Jak dlouho jsem tu byla?“ zeptala se Gwen.

„Spala jsi tГ©mД›Е™ dva dny, mГЎ panГ­,“ odpovД›dД›la Illepra. „Celou dobu od velkГ©ho zatmД›nГ­.“

Gwen zavřela oči a pak si vzpomněla. Všechno se jí vrátilo v jedné velké vlně. Vzpomněla si na zatmění, krupobití, zemětřesení… Nikdy dřív neviděla nic takového.

„NaЕЎe dГ­tД› je pЕ™edzvД›stГ­ velkГЅch ДЌinЕЇ,“ Е™ekl Thor. „CelГ© krГЎlovstvГ­ vidД›lo, co se dД›je. O jeho narozenГ­ se uЕѕ mluvГ­ ЕЎiroko daleko.“

KdyЕѕ Gwen svГ­rala dГ­tД› v nГЎruДЌГ­, cГ­tila, jak se skrz ni rozlГ©vГЎ teplo. CГ­tila, jak je vГЅjimeДЌnГЅ. CelГ© tД›lo se jГ­ chvД›lo, kdyЕѕ ho svГ­rala a vД›dД›la, Еѕe to nenГ­ jen obyДЌejnГ© dГ­tД›. PЕ™emГЅЕЎlela, jakГЎ moc mu asi koluje v ЕѕilГЎch.

ZamyЕЎlenД› se podГ­vala na Thora. Byl snad tento chlapec takГ© druidem?

„To jsi tu byl celou tu dobu?“ zeptala se Thora a uvД›domila si, Еѕe celou dobu byl po jejГ­m boku. PocГ­tila k nД›mu za to neskuteДЌnou vdД›ДЌnost.

„Byl, mГЎ panГ­. PЕ™iЕЎel jsem hned, jak jsem se o tobД› doslechl. Krom minulГ© noci. To jsem strГЎvil noc u Jezera Еѕalu. Modlil jsem se za tvГ© uzdravenГ­.“

Gwen znovu vyhrkly slzy. NezvlГЎdala uЕѕ kontrolovat svГ© emoce. V ЕѕivotД› si nepЕ™ipadala spokojenД›jЕЎГ­. DrЕѕet v nГЎruДЌГ­ dГ­tД› jГ­ naplЕ€ovalo zpЕЇsobem, jakГЅ si nikdy nedokГЎzala pЕ™edstavit.

I pЕ™esto se ale Gwen myЕЎlenkou vrГЎtila k osudovГ©mu momentu v ZГЎsvД›tГ­. K volbД›, kterou byla nucena provГ©st. SevЕ™ela Thorovu ruku a pЕ™itiskla si dГ­tД› pevnД›ji k hrudi. ChtД›la je mГ­t oba na blГ­zku. ChtД›la, aby s nГ­ oba byli uЕѕ napoЕ™ГЎd.

PЕ™esto vД›dД›la, Еѕe jeden z nich bude muset zemЕ™Г­t. Znovu se rozplakala, nemohla to zastavit.

„Co se dД›je, lГЎsko?“ zeptal se Thor koneДЌnД›.

Gwen zavrtД›la hlavou. NedokГЎzala mu odpovД›dД›t.

„NedД›lej si starosti,“ Е™ekl jГ­. „Tvoje matka stГЎle Еѕije. Pokud je to dЕЇvod tvГ©ho plГЎДЌe.“

Gwen se nГЎhle rozpomnД›la.

„PoЕ™ГЎd je smrtelnД› nemocnГЎ,“ dodal Thor. „Ale poЕ™ГЎd je ДЌas se s nГ­ setkat.“

Gwen vД›dД›la, Еѕe ji musГ­ vidД›t.

„MusГ­m ji vidД›t,“ Е™ekla. „OkamЕѕitД› mД› k nГ­ odveДЏte.“

„Jsi si jistГЎ, mГЎ panГ­?“ zeptala se Selese.

„Ve stavu, v jakГ©m jsi, by ses nemД›la hГЅbat,“ dodala Illepra. „TvЕЇj porod byl velmi obtГ­ЕѕnГЅ a musГ­ЕЎ se zotavit. MГЎЕЎ ЕЎtД›stГ­, Еѕe ЕѕijeЕЎ.“

Gwen neoblomnД› zavrtД›la hlavou.

„Chci vidД›t svoji matku jeЕЎtД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ zemЕ™e. VezmД›te mД› k nГ­. OkamЕѕitД›.“




KAPITOLA PГЃTГЃ


Godfrey sedД›l uprostЕ™ed dlouhГ©ho dЕ™evД›nГ©ho stolu v hodovnГ­ sГ­ni, v kaЕѕdГ© ruce svГ­ral korbel piva a spoleДЌnД› s velkou skupinou MacGilЕЇ a McCloudЕЇ zpГ­val. Korbelem narГЎЕѕel do stolu, stejnД› jako ostatnГ­ muЕѕi. VЕЎichni se kymГЎceli sem a tam, do rytmu mlГЎtili plnГЅmi korbely a pivo se jim rozlГ©valo po rukou a po stole. Ale Godfreymu to nevadilo. Hluboce se ponoЕ™il do pitГ­ a do zГЎbavy, stejnД› jako kaЕѕdou pЕ™edeЕЎlou noc tento tГЅden, a cГ­til se dobЕ™e.

Po boku mu sedД›li Akorth a Fulton a kdyЕѕ se rozhlГ©dl z jednГ© strany na druhou, naskytl se mu velice uspokojivГЅ pohled na tucty MacGilЕЇ a McCloudЕЇ, kteЕ™Г­ sedД›li kolem dokola jednoho stolu, bГЅvalГ­ nepЕ™ГЎtelГ©, nynГ­ vЕЎichni sjednoceni na hostinД›, kterou pro nД› uspoЕ™ГЎdal. Godfreyho to stГЎlo nД›kolik dnГ­ proДЌesГЎvГЎnГ­ VysoДЌiny, neЕѕ se mu povedlo plГЎn uskuteДЌnit. ZpoДЌГЎtku byli muЕѕi obezЕ™etnГ­. Ale jakmile Godfrey vyvalil sudy piva a pЕ™ivedl ЕѕenskГ©, zaДЌali hostГ© pЕ™ichГЎzet.

ZaДЌalo to nД›kolika mГЎlo muЕѕi, kteЕ™Г­ se neustГЎle mД›li jeden pЕ™ed druhГЅm na pozoru. KaЕѕdГЅ z tГЎborЕЇ se drЕѕel jen na svГ©m konci sГ­nД›. Jakmile se ale Godfreymu povedlo zaplnit tuhle hodovnГ­ sГ­Е€, posazenou aЕѕ na samГ©m vrcholu VysoДЌiny, muЕѕi se zaДЌali uvolЕ€ovat a spoleДЌnД› se bavit. Godfrey moc dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe ЕѕГЎdnГЎ nГЎvnada nesvede muЕѕe dohromady tak spolehlivД›, jako pivo.

Co ale definitivnД› pomohlo zbourat bariГ©ry a z dЕ™Г­ve znepЕ™ГЎtelenГЅch vojsk udД›lalo bratry, byl okamЕѕik, kdy Godfrey nechal pЕ™ivГ©st Еѕeny. VyuЕѕil veЕЎkerГ© svГ© znГЎmosti na obou stranГЎch VysoДЌiny, nechal vyklidit vЕЎechny nevД›stince a ЕЎtД›dЕ™e vЕЎem ЕѕenГЎm zaplatil. Ty nynГ­ spoleДЌnД› s vojГЎky okupovaly hodovnГ­ sГ­Е€, vД›tЕЎina z nich sedД›la muЕѕЕЇm na klГ­nД›, a muЕѕi byli zjevnД› ЕЎЕҐastnГ­. DobЕ™e zaplacenГ© Еѕeny byly spokojenГ©, muЕѕi byli spokojenГ­ a celou sГ­nГ­ se rozlГ©haly zvuky veselГ­ a radosti, jak se muЕѕi pЕ™estali zabГЅvat jeden druhГЅm a mГ­sto toho se vД›novali pitГ­ a ЕѕenГЎm.

Jak noc postupovala, Godfrey sem tam zaslechl rozhovory mezi MacGilovci a McCloudovci o jejich novД› navГЎzanГЅch pЕ™ГЎtelstvГ­ch a plГЎny o tom, jak spolu vyrazГ­ na hlГ­dku. Byl to pЕ™esnД› ten druh vzГЎjemnГ©ho pouta, jakГ© ho sem jeho sestra poslala navГЎzat, a Godfrey na sebe byl hrdГЅ, Еѕe to dokГЎzal. A takГ© se sГЎm velmi dobЕ™e bavil, tvГЎЕ™e mД›l zrЕЇЕѕovД›lГ© z pЕ™emГ­ry piva. Jak sГЎm brzy zjistil, McCloudskГ© pivo mД›lo nД›co do sebe. Na tГ©hle stranД› VysoДЌiny bylo silnД›jЕЎГ­ a dostГЎvalo se rovnou do hlavy.

Godfrey věděl, že existuje mnoho způsobů, jak posílit armádu, jak svést lidi dohromady a vládnout. Politika byl jeden z nich, vláda byl druhý, prosazování práva byl další. Ale ani jeden z nich nezasáhl muže do srdce. Godfrey, se všemi svými chybami, věděl, jak oslovit obyčejného muže. On byl obyčejný muž. Ačkoli mu náležela ušlechtilost královské rodiny, jeho srdce vždy zůstávalo s masami běžných občanů. Prošel školou drsných ulic a získal zvláštní druh moudrosti, kterou všichni ti rytíři v nablýskaných zbrojích nikdy nepoznají. Byli nad tím vším. A Godfrey je za to obdivoval. Ale, jak si sám Godfrey uvědomoval, být pod tím vším mělo také své výhody. Poskytovalo mu to zcela jiný pohled na lidstvo – a někdy člověk potřeboval oba pohledy, aby lidem zcela porozuměl. Konec konců největší chyby, kterých se kdy králové dopustili, pramenily z toho, že ztratili kontakt s obyčejnými lidmi.

„Ti McCloudi teda umД›j pГ­t,“ uznale pronesl Akorth.

„Nezklamali,“ pЕ™ipojil se Fulton, zatГ­mco na stole pro nД› pЕ™istГЎly dalЕЎГ­ dva korbely piva.

„Tohle pitГ­ je moc silnГЅ,“ Е™ekl Akorth a hlasitД› si odЕ™Г­hnul.

„VЕЇbec se mi nestejskГЎ po domovД›,“ dodal Fulton.

Godfreyho nД›kdo ЕЎЕҐouchl do Еѕeber a kdyЕѕ vzhlГ©dl, spatЕ™il nД›kolik McCloudskГЅch muЕѕЕЇ, jak se nebezpeДЌnД› pohupujГ­, velmi nahlas se smД›jГ­ a jsou pЕ™Г­liЕЎ opilГ­, stejnД› jako Еѕeny, kterГ© si vybrali na dneЕЎnГ­ noc. Godfrey postЕ™ehl, Еѕe tihle McCloudovci jsou mnohem neohrabanД›jЕЎГ­ neЕѕ MacGilovci. MacGilovci byli drsnГ­, ale na McCloudech bylo nД›co, co je ДЌinilo ponД›kud necivilizovanГЅmi. Jak svГЅm znaleckГЅm okem Godfrey prozkoumГЎval mГ­stnost, vЕЎiml si, Еѕe McCloudi drЕѕГ­ svГ© Еѕeny pevnД›ji, svГЅmi korbely mlГЎtГ­ silnД›ji a hrubД› do sebe vzГЎjemnД› narГЎЕѕГ­ lokty. Na tД›ch muЕѕГ­ch bylo nД›co, co Godfreyho nutilo k ostraЕѕitosti, a to i po tom vЕЎem, co s nimi proЕѕil. Z nД›jakГ©ho dЕЇvodu tД›m lidem nedokГЎzal plnД› dЕЇvД›Е™ovat. A ДЌГ­m vГ­ce ДЌasu s nimi strГЎvil, tГ­m vГ­ce chГЎpal, proДЌ se oba klany rozdД›lily. PЕ™emГЅЕЎlel, jestli se nД›kdy skuteДЌnД› dokГЎЕѕГ­ spojit v jeden.

VЕЎeobecnГ© veselГ­ dosГЎhlo vrcholu a na stЕЇl pЕ™ibГЅvalo stГЎle vГ­c a vГ­c korbelЕЇ, dvakrГЎt rychleji neЕѕ pЕ™edtГ­m, a McCloudovci v pitГ­ nezpomalovali, jak uЕѕ to u vojГЎkЕЇ v takovГЅch situacГ­ch bГЅvГЎ. MГ­sto toho pili naopak jeЕЎtД› rychleji, moЕѕnГЎ aЕѕ pЕ™espЕ™Г­liЕЎ. Godfrey zaДЌГ­nal navzdory pЕ™Г­jemnГ© zГЎbavД› pociЕҐovat znaДЌnou nervozitu.

„MyslГ­ЕЎ, Еѕe chlapi mЕЇЕѕou nД›kdy vypГ­t aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ mnoho?“ zeptal se Godfrey Akortha.

Akorth se uЕЎklГ­bl.

„RouhaДЌskГЎ otГЎzka!“ vyhrkl.

„Co tД› to popadlo?“ zeptal se Fulton.

Ale Godfrey v tu chvГ­li pozornД› sledoval McCloudskГ©ho vojГЎka, kterГЅ byl tak opilГЅ, Еѕe sotva vidД›l, a prГЎvД› narazil do skupiny svГЅch soukmenovcЕЇ, kterГ© s hlasitГЅm Е™inДЌenГ­m srazil k zemi.

Na okamЕѕik se vЕЎe zastavilo, jak vЕЎichni v mГ­stnosti obrГЎtili pozornost ke skupince vojГЎkЕЇ na zemi.

PovalenГ­ vojГЎci se ale po chvГ­li postavili zpД›t na nohy, pokЕ™ikovali a smГЎli se a ke Godfreyho obrovskГ© ГєlevД› zГЎbava pokraДЌovala neruЕЎenД› dГЎl.

„Е?ekl bys, Еѕe uЕѕ majГ­ dost?“ zeptal se Godfrey a zaДЌГ­nal uvaЕѕovat, jestli to nakonec celГ© nebyl ЕЎpatnГЅ nГЎpad.

Akorth se na nД›j nechГЎpavД› podГ­val.

„Dost?“ opakoval. „Copak nД›co takovГ©ho existuje?“

Godfrey si vЕЎiml, Еѕe on sГЎm mluvГ­ nezЕ™etelnД› a jeho mysl nebyla tak ostrГЎ, jak by si byl pЕ™ГЎl. PЕ™esto cГ­til, Еѕe v mГ­stnosti dochГЎzГ­ k urДЌitГ© zmД›nД›, jako kdyby nД›co nebylo tak, jak mГЎ bГЅt. CelГ© to zaЕЎlo pЕ™Г­liЕЎ daleko, jako kdyby se z celГ© mГ­stnosti vytratil veЕЎkerГЅ smysl pro sebeovlГЎdГЎnГ­.

„Nesahej na ni!“ najednou nД›kdo vykЕ™ikl. „Tahle je moje!“

TГіn toho hlasu byl temnГЅ, nebezpeДЌnГЅ a proЕ™Г­zl vzduch tak ostЕ™e, Еѕe pЕ™imД›l Godfreyho se otoДЌit.

Na vzdГЎlenГ©m konci sГ­nД› stГЎl jeden z MacGilskГЅch vojГЎkЕЇ, hruДЏ vГЅhruЕѕnД› vypjatou, a hГЎdal se s jednГ­m z McCloudovcЕЇ. McCloudskГЅ vojГЎk se natГЎhl, popadl Еѕenu, kterГЎ sedД›la MacGilovi na klГ­nД›, chytil ji jednou rukou kolem pasu a vedl ji pryДЌ.

„Ta byla tvoje. TeДЏ je moje! Najdi si jinou!“

MacGilЕЇv vГЅraz potemnД›l a vojГЎk vytasil meДЌ. Ten znГЎmГЅ zvuk proЕҐal vzduch v mГ­stnosti a vЕЎichni se za nГ­m otoДЌili.

„Е?ekl jsem, Еѕe je moje!“ zakЕ™iДЌel.

Jeho tvГЎЕ™ byla jasnД› rudГЎ vztekem, vlasy se mu leskly krЕЇpД›jemi potu a spoДЌГ­valy na nД›m zraky vЕЎech v sГ­ni, kteЕ™Г­ stГЎli znehybnД›ni jeho smrtelnД› vГЎЕѕnГЅm tГіnem.

VЕЎechno se nГЎhle zastavilo a hostГ© na obou koncГ­ch mГ­stnosti utichli, jako zmrazenГ­, a sledovali, co se bude dГ­t. McCloudskГЅ vojГЎk, ohromnГЅ svalnatГЅ muЕѕ, se zaЕЎklebil, chytil Еѕenu a hrubД› ji odhodil do strany. Ta v rychlosti vrazila do davu, zakopla a upadla.

McCloudovec se od tГ© chvГ­le o jejГ­ osud naprosto nezajГ­mal. VЕЎem bylo zЕ™ejmГ©, Еѕe teДЏ uЕѕ nestojГ­ o tu Еѕenu, ale jedinГ©, po ДЌem v tu chvГ­li touЕѕil, bylo krveprolitГ­.

McCloudovec vytasil svЕЇj vlastnГ­ meДЌ a postavil se ДЌelem.

„Vezmu si za ni tvЕЇj Еѕivot!“ Е™ekl McCloudovec.

VojГЎci na vЕЎech stranГЎch ustoupili o nД›kolik krokЕЇ zpД›t a vytvoЕ™ili prostor, ve kterГ©m by mohli muЕѕi bojovat. Godfrey vidД›l, jak napД›tГ­ v mГ­stnosti narЕЇstГЎ. VД›dД›l, Еѕe to musГ­ zarazit, neЕѕ se ЕЎarvГЎtka zvrhne v otevЕ™enou vГЎlku.

Godfrey pЕ™eskoДЌil stЕЇl, pЕ™eklopГЅtal pЕ™es korbely piva, spД›chal napЕ™Г­ДЌ mГ­stnostГ­ a vbД›hl doprostЕ™ed kruhu, mezi muЕѕe stojГ­cГ­ v jeho stЕ™edu. Pozvedl dlanД› a pokouЕЎel se oba rvГЎДЌe udrЕѕet na uzdД›.

„PГЎnovГ©!“ vykЕ™ikl a tГ©mД›Е™ se zajГ­kal. SnaЕѕil se soustЕ™edit, snaЕѕil se donutit se myslet jasnД› a upЕ™Г­mnД› teДЏ litoval, Еѕe toho za veДЌer tolik vypil.

„VЕЎichni jsme chlapi!“ kЕ™iДЌel. „Jsme synovГ© jednoho nГЎroda! VojГЎci jednГ© armГЎdy! NenГ­ potЕ™eba bojovat! Je tu kolem spousta ЕѕenskГЅch, se kterГЅmi se mЕЇЕѕete pobavit! VД›Е™Г­m, Еѕe ani jeden z vГЎs to tak nemyslel!“

Godfrey se otoДЌil k MacGilskГ©mu vojГЎkovi, kterГЅ dГЎl stГЎl pЕ™ipraven na souboj, svГ­ral meДЌ a mraДЌil se.

„KdyЕѕ se omluvГ­, jeho omluvu pЕ™ijmu,“ Е™ekl po chvГ­li MacGilskГЅ vojГЎk.

McCloudovec chvГ­li zmatenД› mlДЌel, pak se jeho naЕЎtvanГЅ vГЅraz nГЎhle zmД›nil a na tvГЎЕ™i se mu rozlil ГєsmД›v.

„Pak se tedy omlouvГЎm!“ zvolal McCloudskГЅ vojГЎk a napЕ™ГЎhl ruku.

Godfrey ustoupil, MacGilskГЅ vojГЎk ji opatrnД› uchopil a muЕѕi si potЕ™ГЎsli rukama.

Pak ale nГЎhle McCloudskГЅ vojГЎk sevЕ™el MacGilskГ©mu vojГЎkovi ruku silnД›ji, pЕ™itГЎhl si ho blГ­Еѕ k sobД›, pozvedl meДЌ a zabodl mu ho pЕ™Г­mo do hrudi.

„OmlouvГЎm se,“ dodal, „Еѕe jsem tД› nezabil dЕ™Г­v! Ty MacGilskГЎ ЕЎpГ­no!“

MacGilskГЅ vojГЎk padl bezvlГЎdnД› k zemi a jeho krev se rozlГ©vala po podlaze.

Byl mrtvГЅ.

Godfrey zЕЇstal ЕЎokovanД› stГЎt. Byl jen pouhГЅ krok od obou vojГЎkЕЇ a nemohl se zbavit pocitu, Еѕe je to celГ© jeho vina. To on pЕ™imД›l MacGilovce, aby zapomnД›l na svou obezЕ™etnost. To on se pokusil ve vzniklГ© ЕЎarvГЎtce nastolit pЕ™Г­mД›Е™Г­. McCloudskГЅ vojГЎk ho zradil a udД›lal z nД›j hlupГЎka pЕ™ed vЕЎemi svГЅmi muЕѕi.

Godfrey nedokГЎzal jasnД› uvaЕѕovat a v jeho mysli omГЎmenГ© alkoholem se nД›co zlomilo.

JedinГЅm rychlГЅm pohybem se sehnul, sebral meДЌ mrtvГ©ho MacGilovce, napЕ™Г­mil se a probodl McCloudskГ©mu vojГЎkovi srdce.

McCloudovec na nД›j pЕ™ekvapenД› zГ­ral, oДЌi doЕЎiroka rozevЕ™enГ© v ЕЎoku, a pak se mrtvГЅ sesunul k zemi, s meДЌem stГЎle zabodnutГЅm v hrudi.

Godfrey se zahledД›l na svou zakrvavenou ruku a nemohl uvД›Е™it tomu, co prГЎvД› udД›lal. Bylo to poprvГ© v jeho ЕѕivotД›, kdy zabil ДЌlovД›ka v pЕ™Г­mГ©m souboji. Nikdy by nevД›Е™il, Еѕe to v nД›m je.

Godfrey ho neplГЎnoval zabГ­t. VЕЇbec si to nepromyslel. Byla to nД›jakГЎ hluboko ukrytГЎ ДЌГЎst jeho samotnГ©ho, kterГЎ ho v tomto okamЕѕiku pЕ™ekonala. ДЊГЎst, kterГЎ touЕѕila po pomstД› za spГЎchanou nespravedlnost.

V sГ­ni nГЎhle propukl chaos. Na vЕЎech stranГЎch muЕѕi kЕ™iДЌeli a rozzuЕ™enД› napadali jeden druhГ©ho. MГ­stnost naplnilo Е™inДЌenГ­ tasenГЅch meДЌЕЇ a Godfrey cГ­til, jak ho Akorth tД›Еѕce strhnul na stranu tД›snД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ jeden z meДЌЕЇ tД›snД› minul jeho hlavu.

Další z vojáků – Godfrey si nedokázal vzpomenout kdo a proč – ho popadl a smýkl jím po stole zaplněném korbely piva. Poslední, co si Godfrey pamatoval, bylo, jak klouže po dřevěné desce stolu, hlavou naráží do každého korbelu s pivem, až konečně přistál na zemi a silně se udeřil do hlavy. Přál si, aby byl kdekoli jinde, jen ne tady.




KAPITOLA Е ESTГЃ


Gwendolyn sedД›la v koleДЌkovГ©m kЕ™esle, Guwayna svГ­rala v nГЎruДЌГ­ a pЕ™ipravovala se na nejhorЕЎГ­. SlouЕѕГ­cГ­ otevЕ™eli dveЕ™e a Thor ji zavezl do komnaty jejГ­ matky. KrГЎlovnini strГЎЕѕnГ­ sklonili hlavy a ustoupili stranou. KdyЕѕ vstupovali do temnГ© komnaty, svГ­rala Gwen dГ­tД› stГЎle pevnД›ji. MГ­stnost byla tichГЎ, dusnГЎ, jakoby bez vzduchu. Na vЕЎech stД›nГЎch se mihotaly plameny pochodnГ­. Ve vzduchu byla cГ­tit smrt.

Guwayne, opakovala si Gwen. Guwayne. Guwayne.

Gwen mlДЌky opakovala jeho jmГ©no v myЕЎlenkГЎch. StГЎle znovu a znovu, snaЕѕila se pЕ™emГЅЕЎlet nad nД›ДЌГ­m jinГЅm neЕѕ nad umГ­rajГ­cГ­ matkou. KdyЕѕ si Gwen v duchu Е™ekla jeho jmГ©no, uklidЕ€ovalo ji to. NaplЕ€ovalo ji teplem. Guwayne. ZГЎzraДЌnГ© dГ­tД›. Milovala ho vГ­c, neЕѕ byla schopnГЎ vyslovit.

Gwen chtД›la, aby ho matka pЕ™ed smrtГ­ vidД›la. ChtД›la, aby na ni byla matka hrdГЎ, chtД›la jejГ­ poЕѕehnГЎnГ­. Musela si pЕ™ipustit, Еѕe i pЕ™es sloЕѕitou minulost si chtД›la Gwen vztah s matkou vyjasnit a zklidnit. PrГЎvД› byla hodnД› zranitelnГЎ a skuteДЌnost, Еѕe se s matkou v poslednГ­ch mД›sГ­cГ­ch matДЌina Еѕivota hodnД› sblГ­Еѕily, ji jeЕЎtД› vГ­c znepokojovala.

Gwen cГ­tila, jak se jГ­ zachvД›lo srdce, kdyЕѕ se zavЕ™ely dveЕ™e. RozhlГ©dla se po mГ­stnosti a vidД›la tucet slouЕѕГ­cГ­ch, jak stojГ­ kolem jejГ­ matky. Lidi ze starГ© gardy. PoznГЎvala strГЎЕѕnГ© svГ©ho otce. MГ­stnost byla vlastnД› plnГЎ lidГ­. Byla to jejГ­ ДЌestnГЎ strГЎЕѕ. Po stranД› postele samozЕ™ejmД› stГЎla Hafold. SluЕѕebnice vД›rnГЎ aЕѕ do konce. StГЎla na strГЎЕѕi a nenechala nikoho se pЕ™iblГ­Еѕit, stejnД› jako to dД›lala celГЅ jejГ­ Еѕivot.

KdyЕѕ Thor pЕ™ivezl Gwendolyn blГ­Еѕ k posteli, chtД›la se Gwen postavit, sklonit se nad matkou a obejmout ji. JejГ­ tД›lo ale stГЎle rezonovalo bolestГ­ a tak toho ve svГ©m stavu nebyla schopnГЎ.

MГ­sto toho napЕ™ГЎhla ruku a sevЕ™ela matДЌino zГЎpД›stГ­. Bylo chladnГ© na dotek.

KdyЕѕ to udД›lala, jejГ­ matka, kterГЎ do tГ© doby leЕѕela v bezvД›domГ­, otevЕ™ela pomalu jedno oko. Vypadala pЕ™ekvapenД› a zГЎroveЕ€ potД›ЕЎenД›, Еѕe Gwen vidГ­. Pomalu otevЕ™ela i druhГ© oko a chystala se promluvit.

JejГ­ Гєsta vyslovovala slova, ta ale vychГЎzela jen jako vzdechy. Gwen jГ­ nerozumД›la.

KrГЎlovna si odkaЕЎlala a rukou pokynula Hafold.

Ta se okamЕѕitД› sklonila a pЕ™iloЕѕila ucho ke krГЎlovninГЅm ГєstЕЇm.

„Ano, mГЎ panГ­?“ zeptala se Hafold.

„PoЕЎli vЕЎechny pryДЌ. Chci bГЅt sama se svojГ­ dcerou a Thorgrinem.“

Hafold krГЎtce rozmrzele pohlГ©dla na Gwendolyn a pak odpovД›dД›la: „Jak si pЕ™ejeЕЎ, mГЎ panГ­.“

OkamЕѕitД› vЕЎechny v mГ­stnosti seЕЎikovala a rychle je vyvedla ze dveЕ™Г­. Pak se vrГЎtila a opД›t zaujala pozici po krГЎlovninД› boku.

„Sama,“ zopakovala krГЎlovna s vД›doucГ­m pohledem smД›rem k Hafold.

Hafold pЕ™ekvapenД› shlГ©dla na krГЎlovnu, pak ЕѕГЎrlivД› na Gwen a nakonec vyrazila pryДЌ z mГ­stnosti. PevnД› za sebou zabouchla dveЕ™e.

Gwen zůstala sedět s Thorem, ulevilo se jí, že jsou sami. Ve vzduchu se vznášel těžký závoj smrti. Gwen to přímo cítila – matka už s nimi dlouho nezůstane.

KrГЎlovna sevЕ™ela Gweninu ruku a Gwen sevЕ™ela jejГ­. Matka se na ni usmГЎla a po tvГЎЕ™i jГ­ sklouzla slza.

„RГЎda tД› vidГ­m,“ pronesla jejГ­ matka. Bylo to jen tichГ© zaЕЎeptГЎnГ­, jen tak tak slyЕЎitelnГ©.

Gwen cГ­tila, Еѕe se opД›t rozbreДЌГ­. SnaЕѕila se bГЅt silnГЎ. SnaЕѕila se zadrЕѕet slzy, kvЕЇli matce. PЕ™esto se jГ­ to nepodaЕ™ilo. NГЎhle jГ­ vyhrkly slzy a ona prostД› zaДЌala plakat.

„Matko,“ Е™ekla. „Je mi to lГ­to. „Je mi to tak lГ­to. To vЕЎechno.“

Gwen zaplavil zГЎrmutek a uvД›domila si, Еѕe si s matkou nikdy nebyly tak blГ­zkГ© jako teДЏ. Nikdy se vzГЎjemnД› ГєplnД› nechГЎpaly. Jejich osobnosti se vЕѕdy stЕ™etГЎvaly, nedokГЎzaly vnГ­mat vД›ci stejnГЅm zpЕЇsobem. Gwen litovala toho, jakГЅ mД›ly vztah, i kdyЕѕ ona za to nemohla. KdyЕѕ se podГ­vala zpД›t, pЕ™ГЎla si, aby bylo nД›co, co by mohla Е™Г­ct nebo udД›lat, aby bylo vЕЎe jinГ©. ObД› ale byly naprosto odliЕЎnГ©, aЕҐ uЕѕ ЕЎlo o cokoli. ZdГЎlo se, Еѕe nic, co by mohly udД›lat, by to nezmД›nilo. Byly to prostД› dvД› pЕ™Г­liЕЎ odliЕЎnГ© lidskГ© bytosti, shodou nГЎhod v jednГ© rodinД›. Shodou okolnostГ­ matka s dcerou. Gwen nikdy nebyla dcerou, kterou by si jejГ­ matka pЕ™ГЎla, a krГЎlovna nebyla nikdy matkou, kterou chtД›la Gwen. Gwen pЕ™emГЅЕЎlela, proДЌ je osud svedl dohromady.

KrГЎlovna pЕ™ikГЅvla a Gwen vidД›la, Еѕe jГ­ rozumГ­.

„Jsem to jГЎ, kdo by se mД›l omluvit,“ odpovД›dД›la. „Jsi vГЅjimeДЌnГЎ dcera. VГЅjimeДЌnГЎ krГЎlovna. Mnohem vД›tЕЎГ­ krГЎlovna, neЕѕ jsem kdy byla jГЎ. Mnohem lepЕЎГ­ panovnГ­k, neЕѕ byl kdy tvЕЇj otec. Byl by na tebe hrdГЅ. ZaslouЕѕila by sis lepЕЎГ­ matku, neЕѕ jsem jГЎ.“

Gwen si otЕ™ela slzy.

„Byla jsi dobrГЎ matka.“

KrГЎlovna zavrtД›la hlavou.

„Byla jsem dobrГЎ krГЎlovna. A oddanГЎ manЕѕelka. Ale nebyla jsem dobrГЎ matka. AlespoЕ€ ne tobД›. MyslГ­m, Еѕe jsem v tobД› vidД›la aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ ze sebe. A to mД› dД›silo.“

Gwen jГ­ sevЕ™ela ruku, breДЌela a pЕ™ГЎla si, aby spolu mohly strГЎvit vГ­c ДЌasu. PЕ™ГЎla si, aby si takhle promluvily uЕѕ dЕ™Г­v. TeДЏ, kdyЕѕ byla krГЎlovnou ona, teДЏ kdyЕѕ byly obД› starЕЎГ­, teДЏ kdyЕѕ mД›la dГ­tД›. ChtД›la, aby s nГ­ matka zЕЇstala. ChtД›la, aby se k nГ­ mohla obracet jako ke svГ©mu rГЎdci. Ironicky, teДЏ kdyЕѕ ji tu chtД›la nejvГ­c, ji mГ­t nemohla.

„Matko, chtД›la bych tД› seznГЎmit s mГЅm dГ­tД›tem. MГЅm synem. Guwaynem.“

KrГЎlovniny oДЌi se rozЕЎГ­Е™ily pЕ™ekvapenГ­m. Zvedla hlavu z polЕЎtГЎЕ™ЕЇ a shlГ©dla na Gwen. PoprvГ© uvidД›la, Еѕe Gwen v nГЎruДЌГ­ drЕѕГ­ Guwayna.

KrГЎlovna zalapala po dechu, pak se posadila a rozvzlykala.

„Och, Gwendolyn,“ Е™ekla. „Je to to nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ dГ­tД›, jakГ© jsem kdy vidД›la.“

NatГЎhla ruku a dotkla se Guwayna. Dotkla se koneДЌky prstЕЇ jeho ДЌela, a kdyЕѕ to udД›lala, rozplakala se jeЕЎtД› vГ­c.

KrГЎlovna pomalu natoДЌila hlavu a pohlГ©dla na Thora.

„Bude z tebe skvД›lГЅ otec,“ Е™ekla. „MЕЇj bГЅvalГЅ manЕѕel tД› miloval. TeДЏ uЕѕ rozumГ­m proДЌ. MГЅlila jsem se v tobД›. OdpusЕҐ mi to. Jsem rГЎda, Еѕe jsi s Gwendolyn.“

Thor vГЎЕѕnД› pЕ™ikГЅvl, naklonil se ke krГЎlovnД› a sevЕ™el jГ­ rameno, jak mu pokynula.

„NenГ­ co odpouЕЎtД›t,“ Е™ekl.

KrГЎlovna se pohledem vrГЎtila ke Gwendolyn. Gwen vidД›la, jak jejГ­ pohled zdrsnД›l. VidД›la, jak se v nich nД›co mД›nГ­, jak se k Еѕivotu vracГ­ bГЅvalГЎ krГЎlovna.

„ДЊelГ­ЕЎ teДЏ mnoha zkouЕЎkГЎm,“ pronesla krГЎlovna. „O vЕЎech vГ­m. PoЕ™ГЎd mГЎm vЕЎude svoje lidi. BojГ­m se o tebe.“

Gwen jГ­ poplГЎcala po ruce.

„TГ­m se teДЏ nezatД›Еѕuj, matko. TeДЏ nenГ­ sprГЎvnГЎ chvГ­le na stГЎtnГ­ zГЎleЕѕitosti.“

Matka zavrtД›la hlavou.

„VЕѕdycky je sprГЎvnГЎ chvГ­le na stГЎtnГ­ zГЎleЕѕitosti. A teДЏ ze vЕЎeho nejvГ­c. PohЕ™by, a to si pamatuj, jsou stГЎtnГ­ zГЎleЕѕitosti. Ne rodinnГ© udГЎlosti, ale politickГ©.“

Pak se krГЎlovna dlouze rozkaЕЎlala a nakonec se zhluboka nadechla.

„NemГЎm moc ДЌasu, takЕѕe poslouchej, co ti Е™Г­kГЎm,“ pronesla slabГЅm hlasem. „Vezmi si to k srdci, i kdyЕѕ je nebudeЕЎ chtГ­t slyЕЎet.“

Gwen se naklonila blГ­Еѕ a tД›Еѕce pЕ™ikГЅvla.

„Cokoli, matko.“

„NevД›Е™ Tirovi. ZradГ­ tД›. NevД›Е™ jeho lidem. Tamti MacGilovГ© nejsou jako my. Jsou jako my jen podle jmГ©na, na to nezapomeЕ€.“

Gwenina matka tД›Еѕce zasГ­pala a snaЕѕila se popadnout dech.

„NevД›Е™ ani McCloudЕЇm. NepЕ™edstavuj si, Еѕe bys mohla vybudovat mГ­r.“

Matka znovu zasГ­pala a Gwen se snaЕѕila pochopit hlubЕЎГ­ vГЅznam jejГ­ch slov.

„UdrЕѕuj svoji armГЎdu silnou a obranu jeЕЎtД› silnД›jЕЎГ­. ДЊГ­m vГ­c si pЕ™ipustГ­ЕЎ, Еѕe mГ­r je jen iluze, tГ­m vГ­c dokГЎЕѕeЕЎ mГ­r zajistit.“

Pak zaДЌala krГЎlovna znovu sГ­pat a tentokrГЎt na dlouhou chvГ­li zavЕ™ela oДЌi. Gwen lГЎmalo srdce, kdyЕѕ vidД›la, jakГ© ГєsilГ­ ji to stojГ­.

Na jednu stranu si Gwen Е™Г­kala, Еѕe jde jen o slova umГ­rajГ­cГ­ krГЎlovny, kterГЎ uЕѕ je pЕ™Г­liЕЎ unavenГЎ. Na druhou stranu si musela pЕ™iznat, Еѕe v nich byla urДЌitГЎ moudrost. MoЕѕnГЎ moudrost, kterou si zatГ­m nechtД›la pЕ™ipustit.

KrГЎlovna pak znovu otevЕ™ela oДЌi.

„Tvoje sestra, Luanda,“ zaЕЎeptala. „Chci ji na svГ©m pohЕ™bu. Je to moje dcera. Moje prvorozenГЎ.“

Gwendolyn pЕ™ekvapenД› zalapala po dechu.

„UdД›lala hroznГ© vД›ci, zaslouЕѕila si vyhnanstvГ­. Ale dovol jГ­ to. Jen pro jednou. AЕѕ mД› budou dГЎvat do zemД›, chci ji tady. NeodmГ­tej pЕ™ГЎnГ­ svГ© umГ­rajГ­cГ­ matky.“

Gwendolyn si rozruЕЎenД› povzdechla. ChtД›la svoji matku potД›ЕЎit. PЕ™esto ale nechtД›la LuandД› umoЕѕnit nГЎvrat. Ne po tom, co provedla.

„Slib mi to,“ Е™ekla jejГ­ matka a sevЕ™ela jГ­ pЕ™i tom pevnД› ruku. „Slib mi to.“

Nakonec Gwen souhlasnД› pЕ™ikГЅvla. UvД›domila si, Еѕe nemЕЇЕѕe odmГ­tnout.

„Slibuji ti to, matko.“

KrГЎlovna si s ulehДЌenГ­m vydechla a poloЕѕila se zpД›t na polЕЎtГЎЕ™.

„Matko,“ Е™ekla Gwen a odkaЕЎlala si. „ChtД›la bych, abys poЕѕehnala mГ©mu synovi.“

KrГЎlovna slabД› pootevЕ™ela oДЌi a podГ­vala se na ni. Pak se podГ­vala na dГ­tД› a pomalu zavrtД›la hlavou.

„To dГ­tД› uЕѕ mГЎ vЕЎechna poЕѕehnГЎnГ­, kterГЎ dГ­tД› mЕЇЕѕe chtГ­t. MГЎ moje poЕѕehnГЎnГ­ – ale nepotЕ™ebuje ho. ДЊasem uvidГ­ЕЎ, dcero, Еѕe tvoje dГ­tД› je mnohem mocnД›jЕЎГ­ neЕѕ jsi ty, Thorgrin nebo kdokoli, s kГЅm ses setkala ДЌi setkГЎЕЎ. Bylo to prorokovГЎno uЕѕ pЕ™ed mnoha lety.“

Pak matka znovu dlouze zasГ­pala, a kdyЕѕ uЕѕ si Gwen myslela, Еѕe jejich rozhovor skonДЌil, pЕ™esnД› ve chvГ­li, kdy se chystala odejГ­t, otevЕ™ela jejГ­ matka naposledy oДЌi.

„NezapomeЕ€, co tД› uДЌil tvЕЇj otec,“ Е™ekla hlasem tak slabГЅm, Еѕe tГ©mД›Е™ nebyl slyЕЎet. „NД›kdy mГЎ krГЎlovstvГ­ nejvГ­c mГ­ru, kdyЕѕ zrovna vГЎlДЌГ­.“




KAPITOLA SEDMГЃ


Steffen uhГЎnД›l po praЕЎnГ© cestД›, mГ­Е™il na vГЅchod z KrГЎlova Dvora. StejnГЅm smД›rem uЕѕ jel nД›kolik dnГ­. NГЎsledoval ho tucet krГЎlovninГЅch strГЎЕѕnГЅch. Steffenovi byla prokГЎzГЎna ДЌest tГ­m, Еѕe mД›l cestovat od mД›sta k mД›stu nГЎsledovГЎn karavanou krГЎlovskГЅch vozЕЇ a nakupovat zГЎsoby. VЕЎechny vozy byly plnГ© zlata a stЕ™Г­bra, krГЎlovskГЅch penД›z. VГЅmД›nou za nД› nakupoval kukuЕ™ici, pЕЎenici a nejrЕЇznД›jЕЎГ­ proviant. StejnД› tak nakupoval rЕЇznГЅ stavebnГ­ materiГЎl. KrГЎlovna byla rozhodnutГЎ pomoct i tД›m nejmenЕЎГ­m vesnicГ­m Prstenu, znovu je vybudovat, a ve Steffenovi naЕЎla odhodlanГ©ho vyslance.

Steffen uЕѕ navЕЎtГ­vil velkГ© mnoЕѕstvГ­ vesnic a na krГЎlovnin pokyn rozdal plnГ© vozy zГЎsob. PeДЌlivД› a spravedlivД› je rozdД›loval mezi vesnice a rodiny, kterГ© to nejvГ­c potЕ™ebovaly. KdyЕѕ vidД›l, jakou pЕ™inГЎЕЎГ­ radost, naplЕ€ovalo ho to hrdostГ­. Krom zГЎsob pЕ™ivГЎЕѕel i pracovnГ­ sГ­ly, kterГ© mД›ly pomoct znovu vybudovat vesnice kolem KrГЎlova Dvora. Vesnici za vesnicГ­ pomГЎhal GwendolyninГЅm jmГ©nem a obnovoval vГ­ru v krГЎlovninu moc. V moc pЕ™ebudovat Prsten. PoprvГ© v ЕѕivotД› lidГ© nevnГ­mali jeho vzhled. Chovali se k nД›mu s respektem jako ke komukoli jinГ©mu. Ten pocit se mu lГ­bil. LidГ© si zaДЌali uvД›domovat, Еѕe tato krГЎlovna na nД› nezapomene, a Steffen byl nadЕЎenГЅ tГ­m, Еѕe mЕЇЕѕe bГЅt souДЌГЎstГ­ rozЕЎiЕ™ovГЎnГ­ oddanosti lidu. Nebylo nic, co by si pЕ™ГЎl vГ­c.

Osud tomu chtД›l, Еѕe cesta, na kterou ho krГЎlovna vyslala a kterГЎ ho provedla mnoha vesnicemi, ho teДЏ mД›la zavГ©st do jeho vlastnГ­ vesnice. Na mГ­sto, kde vyrostl. Steffena ta pЕ™edstava dД›sila. KdyЕѕ si uvД›domil, Еѕe jeho vesnice je dalЕЎГ­ na seznamu, pЕ™evrГЎtil se mu Еѕaludek. NejradД›ji by se otoДЌil a za jakoukoli cenu se jГ­ vyhnul.

Věděl ale, že to nemůže udělat. Přísahal Gwendolyn, že splní svoji povinnost. V sázce byla jeho čest – i když ho to mělo zavést na místo, kde se odehrávaly jeho nejhorší noční můry. Bylo to místo, na kterém byli všichni lidé, které znal z doby svého mládí. Lidé, které bavilo ho týrat, zesměšňovat ho kvůli jeho vzhledu. Lidé, jejichž vinou se za sebe tolik styděl. Když odešel, přísahal si, že se už nikdy nevrátí. Že už se se svojí rodinou nikdy nechce vidět. A teď ho osud ironicky zavál zpět. Žádalo se po něm, aby rozdělil veškeré potřebné suroviny a zásoby, které by mohli potřebovat, to vše královniným jménem. Osud byl někdy příliš krutý.

Steffen zdolal poslednГ­ kopec a poprvГ© zahlГ©dl svГ© rodnГ© mД›steДЌko. ЕЅaludek mu poklesl. StaДЌilo se jen rozhlГ©dnout a zaДЌal ztrГЎcet sebevД›domГ­. PЕ™ipadal si, Еѕe se zmenЕЎuje, Еѕe se musГ­ schovat uvnitЕ™ sebe sama. Byl to pocit, kterГЅ nenГЎvidД›l. V poslednГ­ dobД› se cГ­til skvД›le. Mnohem lГ©pe neЕѕ dЕ™Г­v. ObzvlГЎЕЎЕҐ, kdyЕѕ dostal novou funkci, doprovod a zodpovГ­dal se samotnГ© krГЎlovnД›. KdyЕѕ ale uvidД›l tohle mГ­sto, vЕЎechno se mu vrГЎtilo. VЕЎechno to, jak ho lidГ© vnГ­mali. Ten pocit skuteДЌnД› nenГЎvidД›l.

UvaЕѕoval, jestli tam stГЎle ЕѕijГ­ stejnГ­ lidГ©. A jsou stГЎle tak krutГ­, jako vЕѕdy byli? TajnД› doufal, Еѕe ne.

Pokud by tu narazil na svoji rodinu, co by jim Е™ekl? A co by Е™ekli oni jemu? Potom, co by vidД›li postavenГ­, kterГ©ho dosГЎhl, byli by na nД›j hrdГ­? DosГЎhl postavenГ­ a hodnosti vyЕЎЕЎГ­, neЕѕ kdokoli jinГЅ z rodiny nebo dokonce z celГ© vesnice. Byl jednГ­m z krГЎlovninГЅch nejbliЕѕЕЎГ­ch rГЎdcЕЇ, ДЌlen krГЎlovskГ© rady. UrДЌitД› by je ohromilo, kdyby vidД›li, jak se vypracoval. A koneДЌnД› by museli uznat, Еѕe se v nД›m celou dobu pletli. ЕЅe skuteДЌnД› nebyl bezcennГЅ.

Steffen doufal, Еѕe by to snad mohlo takto probД›hnout. MoЕѕnГЎ ho koneДЌnД› bude jeho rodina obdivovat. A koneДЌnД› zГ­skГЎ mezi svГЅmi lidmi nД›jakГ© uznГЎnГ­.

Steffen a jeho krГЎlovskГЎ karavana dorazili k brГЎnД› malГ©ho mД›steДЌka a Steffen jim vЕЎem pokynul, aby zastavili.

ObrГЎtil se a pohlГ©dl na svГ© muЕѕe, tucet krГЎlovninГЅch strГЎЕѕcЕЇ. VЕЎichni ДЌekali na jeho dalЕЎГ­ pokyn.

„PoДЌkejte na mД› tady,“ vykЕ™ikl Steffen. „PЕ™ed branami. ZatГ­m nechci, aby vГЎs moji lidГ© vidД›li. Chci se s nimi setkat sГЎm.“

„Ano, veliteli,“ odpovД›dД›li.

Steffen sesedl z konД›. Chystal se zbytek cesty dojГ­t pД›ЕЎky. ChtД›l vejГ­t do mД›steДЌka po svГЅch. NechtД›l, aby jeho rodina vidД›la krГЎlovskГ©ho konД› nebo nД›koho z jeho krГЎlovskГ©ho doprovodu. ChtД›l vidД›t, jak na nД›j budou reagovat tak, jak byl. Bez toho, aby znali jeho postavenГ­ nebo hodnost. Dokonce sundal krГЎlovskГ© oznaДЌenГ­ i ze svГ©ho obleДЌenГ­ a nechal je v sedle.

Steffen proЕЎel brГЎnou do malГ© oЕЎklivГ© vesnice, kterou si dobЕ™e pamatoval. PГЎchlo to v nГ­ po psech, slepice se volnД› potulovaly po ulicГ­ch. Kolem je honily starГ© Еѕeny a dД›ti. ProЕЎel kolem Е™ad stavenГ­, nД›kterГ© byly postavenГ© z kamene, ale vД›tЕЎina byla jen ze slГЎmy. UliДЌky byly ve ЕЎpatnГ©m stavu, posetГ© dГ­rami a zvГ­Е™ecГ­mi vГЅkaly.

Nic se nezmД›nilo. Uplynulo tolik let, a pЕ™esto se tu nic nezmД›nilo.

KoneДЌnД› doЕЎel Steffen na konec ulice, zahnul doleva a pЕ™Г­mo pЕ™ed sebou spatЕ™il dЕЇm svГ©ho otce. Vypadal stejnД› jako vЕѕdy. MalГЎ dЕ™evД›nГЎ chalupa se ЕЎikmou stЕ™echou a kЕ™ivГЅmi dveЕ™mi. Vzadu stГЎla bouda, ve kterГ© musel Steffen spГЎvat. KdyЕѕ ji vidД›l, mД›l chuЕҐ ji zboЕ™it.

Steffen doЕЎel k otevЕ™enГЅm hlavnГ­m dveЕ™Г­m, zЕЇstal stГЎt na prahu a nahlГ©dl dovnitЕ™.

To, co vidД›l, mu vyrazilo dech. UvnitЕ™ byla celГЎ jeho rodina: otec i matka, vЕЎichni jeho bratЕ™i a sestry. VЕЎichni byli natД›snanГ­ v malГ© mГ­stnosti, jako vЕѕdy. VЕЎichni sedД›li kolem stolu jako obvykle, bojovali o zbytky a spoleДЌnД› se smГЎli. Se Steffenem se nikdy spoleДЌnД› nesmГЎli. VЕѕdy se smГЎli jen jemu.

VЕЎichni vypadali starЕЎГ­, ale jinak ГєplnД› stejnГ­. VЕЎechny je s ГєЕѕasem pozoroval. Opravdu to byla jeho skuteДЌnГЎ rodina?

Steffenova matka byla prvnГ­, kdo si ho vЕЎiml. ObrГЎtila se, a kdyЕѕ ho uvidД›la, zalapala po dechu. TГЎc jГ­ vypadl z rukou na zem.

Potom si ho vЕЎiml otec a nakonec vЕЎichni ostatnГ­. VЕЎichni na nД›j ЕЎokovanД› zГ­rali. Asi neДЌekali, Еѕe se jeЕЎtД› nД›kdy objevГ­. KaЕѕdГ©mu z nich vidД›l Steffen na obliДЌeji vГЅraz, jako kdyby dorazil nezvanГЅ host.

„Tak,“ pronesl jeho otec pomalu. Se zamraДЌenГЅm vГЅrazem prochГЎzel kolem stolu smД›rem ke Steffenovi a z rukou si ve vГЅhruЕѕnГ©m gestu stГ­ral hadrem mastnotu. „Nakonec ses vrГЎtil.“

Steffen si vzpomГ­nal, Еѕe otec mД›l ve zvyku ten hadr zauzlovat, namoДЌit a pak jГ­m Steffena bГ­t.

„Copak se stalo?“ dodal otec s nehezkГЅm ГєsmД›vem. „NedaЕ™ilo se ti ve velkym mД›stД›?“

„Myslel si, Еѕe pro nД›ho nejsme dost dobЕ™Г­. A teДЏ pЕ™ibД›h zpГЎtky domЕЇ jak sprГЎskanej pes!“ vykЕ™ikl jeden z jeho bratrЕЇ.

„Jako pes!“ zopakovala jedna ze sester.

Ve Steffenovi kypД›l hnД›v, ztД›Еѕka oddechoval, ale nutil se drЕѕet jazyk za zuby, neklesnout na jejich ГєroveЕ€. Konec koncЕЇ tihle lidГ© byli nГ­zcГ­, hlavu mД›li plnou pЕ™edsudkЕЇ jako dЕЇsledek Еѕivota strГЎvenГ©ho v malГ©m mД›steДЌku. Na druhou stranu on vidД›l svД›t a nauДЌil se spoustu novГЅch vД›cГ­.

Jeho sourozenci – vlastně všichni v místnosti – se mu smáli přímo do očí.

JedinГЅ, kdo se nesmГЎl, byla jeho matka. ZГ­rala na nД›j s vykulenГЅma oДЌima. Steffen uvaЕѕoval, jestli alespoЕ€ ona nenГ­ jinГЎ. Е?Г­kal si, Еѕe by mohla mГ­t radost, Еѕe ho vidГ­.

Ona ale jen pomalu zavrtД›la hlavou.

„Ach, Steffene,“ Е™ekla, „nemД›l ses sem vracet. Nejsi souДЌГЎstГ­ tГЅhle rodiny.“

JejГ­ slova, pronesenГЎ tak klidnД›, bez jakГ©hokoli studu, Steffena bolela ze vЕЎeho nejvГ­c.

„Nikdy nebyl,“ dodal jeho otec. „Je to zvГ­Е™e. Co tu dД›lГЎЕЎ, kluku? VrГЎtil ses pro zbytky?“

Steffen neodpovД›dД›l. NemД›l nadГЎnГ­ mluvit, nadГЎnГ­ pro trefnГ© rychlГ© odpovД›di a rozpravy. A rozhodnД› ne ve vypjatГЅch situacГ­ch jako byla tahle. Byl tak rozДЌilenГЅ, Еѕe tГ©mД›Е™ ani nedokГЎzal formulovat slova. Bylo tolik vД›cГ­, kterГ© jim vЕЎem chtД›l Е™Г­ct, ale nevyЕЎlo z nД›j ani slovo.

MГ­sto toho jen tiЕЎe stГЎl a zuЕ™il.

„Upad ti jazyk?“ strefoval se do nД›j otec. „Tak to mi jdi z cesty, ztrГЎcГ­m kvЕЇli tobД› ДЌas. Dneska mГЎme velkej den a nenechГЎme tД›, abys nГЎm ho kazil.“

Otec odstrДЌil Steffena z cesty a probД›hl kolem nД›j ven ze dveЕ™Г­. RozhlГ­Еѕel se na vЕЎechny strany. Zbytek rodiny ДЌekal, dokud se otec nevrГЎtil zpД›t do mГ­stnosti. RozДЌilenД› bruДЌel.

„UЕѕ sou tady?“ zeptala se s nadД›jГ­ v hlase matka.

ZavrtД›l hlavou.

„NemГЎm tucha, kde by mohli bejt,“ pronesl otec.

Pak se obrГЎtil ke Steffenovi s tvГЎЕ™Г­ rudou vztekem.

„Vypadni z tД›ch dveЕ™Г­,“ vyЕЎtД›kl. „ДЊekГЎme dЕЇleЕѕitГЅho chlapa a ty stojГ­ЕЎ v cestД›. Zase to zkazГ­ЕЎ, co? StejnД› jako jsi vЕѕdycky vЕЎecko zkazil. UmГ­ЕЎ si teda vybrat ДЌas, kdyЕѕ se ukГЎЕѕeЕЎ zrovna teДЏ. KaЕѕdou chvГ­li mГЎ pЕ™ijet krГЎlovny velitel, aby vesnici dal jГ­dlo a zГЎsoby. MusГ­me se mu ukГЎzat. A podГ­vej se na sebe,“ zavrДЌel otec, „stojГ­ЕЎ tam a blokujeЕЎ naЕЎe dveЕ™e. Jen se na tebe podГ­vГЎ a pЕЇjde dГЎl. Bude si myslet, Еѕe tu mГЎme obludГЎrnu.“

Steffenovi sourozenci vybuchli hurГіnskГЅm smГ­chem.

„ObludГЎrnu!“ zopakovala jedna z nich.

Steffen stГЎl na mГ­stД›, sГЎm rudГЅ vzteky a hledД›l na otce. Ten se na nД›j krutД› mraДЌil.

PЕ™Г­liЕЎ rozДЌilenГЅ na to, aby nД›co odpovД›dД›l, se Steffen pomalu obrГЎtil, zavrtД›l hlavou a vyЕЎel ze dveЕ™Г­ ven.

VyЕЎel na ulici a dal pokyn svГЅm muЕѕЕЇm.

NГЎhle se objevily tucty zГЎЕ™ivГЅch krГЎlovskГЅch vozЕЇ a projГ­ЕѕdД›ly skrz vesnici.

„UЕѕ jedou!“ vykЕ™ikl SteffenЕЇv otec.

CelГЎ Steffenova rodina vybД›hla ven, probД›hla kolem Steffena, vysklГЎdala se do Е™ady a zГ­rala na vozy i krГЎlovskГ© strГЎЕѕe.

VЕЎechny strГЎЕѕe se zastavily a hledД›ly s oДЌekГЎvГЎnГ­m na Steffena.

„MЕЇj pane,“ tГЎzal se jeden z nich, „budeme rozdД›lovat, nebo budeme pokraДЌovat dГЎl?“

Steffen stГЎl pЕ™ed nimi, ruce zapЕ™enГ© v bok a upЕ™enГЅm pohledem sledoval svoji rodinu.

Jako jeden muЕѕ se celГЎ jeho rodina otoДЌila a v nevГЅslovnГ©m ЕЎoku zГ­rala na Steffena. PЕ™elГ©tali pohledem od Steffena na strГЎЕѕ a zpД›t. Byli naprosto zmatenГ­, jako by nedokГЎzali pochopit, co vidГ­.

Steffen pomalu doЕЎel ke svГ©mu koni, nasedl do sedla zdobenГ©ho zlatem a stЕ™Г­brem. DД›lal z toho vystoupenГ­ pro rodinu. Nakonec na nД› shlГ­Еѕel shora.

„MЕЇj pane?“ zopakoval jeho otec. „To je nД›jakej hnusnej vtip? Ty? KrГЎlovskej velitel?“

Steffen jen v klidu sedД›l, shlГ­Еѕel na otce a zavrtД›l hlavou.

„PЕ™esnД› tak, otДЌe“ odpovД›dД›l Steffen. „Jsem krГЎlovskГЅ velitel.“

„To nejde,“ Е™ekl otec. „To nejde. Jak by se zvГ­Е™e jako ty mohlo stГЎt krГЎlovskou strГЎЕѕГ­?“

V tu chvГ­li dva strГЎЕѕnГ­ seskoДЌili z konГ­, tasili meДЌe a pЕ™ispД›chali pЕ™Г­mo ke Steffenovu otci. MeДЌe mu pЕ™itiskli na krk tak drsnД›, aЕѕ otec zdД›ЕЎenГ­m ЕЎiroce otevЕ™el oДЌi.

„Urazit krГЎlovnina muЕѕe je jako urazit samotnou krГЎlovnu,“ zavrДЌel jeden z vojГЎkЕЇ na Steffenova otce.

Ten jen zdД›ЕЎenД› polkl.

„MЕЇj pane, mГЎme toho muЕѕe uvД›znit?“ zeptal se druhГЅ vojГЎk Steffena.

Steffen pЕ™elГ©tl pohledem svoji rodinu, vidД›l ЕЎok v jejich tvГЎЕ™Г­ch a pЕ™emГЅЕЎlel, co dГЎl.

„Steffene!“ pЕ™ibД›hla k nД›mu jeho matka. SevЕ™ela do dlanГ­ jeho nohu a Еѕadonila. „Prosim! NezavГ­rej svГ©ho otce! A prosim, dej nГЎm zГЎsoby. PotЕ™ebujem je!“

„DluЕѕГ­ЕЎ nГЎm je!“ vyhrkl otec. „Za vЕЎecko co jsme ti dali. Za tvЕЇj Еѕivot. DluЕѕГ­ЕЎ jenom nГЎm.“

„Prosim!“ ozvala se znovu matka. „NetuЕЎili sme to. NetuЕЎili sme, co se z tebe stalo! Prosim, neubliЕѕuj otci!“

Padla na kolena a zaДЌala vzlykat.

Steffen tГ©mД›Е™ ani nezavrtД›l hlavou. NechГЎpal tyhle lhГЎЕ™e, zrГЎdnГ© lidi bez cti. Lidi, kteЕ™Г­ se k nД›mu celГЅ Еѕivot chovali jen krutД›. TeДЏ, kdyЕѕ si uvД›domili, Еѕe je nД›kdo, uЕѕ od nД›j nД›co chtД›li.

Steffen se rozhodl, Еѕe mu ani nestojГ­ za odpovД›ДЏ.

A takГ© si nД›co uvД›domil: celГЅ Еѕivot svou rodinu uctГ­val. Jako by oni byli skvД›lГ­, perfektnГ­ a ГєspД›ЕЎnГ­. TakovГ­, jakГЅ by chtД›l bГЅt i on. Ale teДЏ si uvД›domil, Еѕe to vЕЎe bylo pЕ™esnД› naopak. VЕЎechno, celГЎ jeho vГЅchova, byla jedna velkГЎ leЕѕ. Byli to uboЕѕГЎci. I pЕ™es jeho deformaci stГЎl nad nimi vЕЎemi. Bylo to poprvГ©, kdy si to uvД›domil.

ShlГ©dl dolЕЇ na svГ©ho otce, kterГ©mu na hrdlo stГЎle mГ­Е™ily dva meДЌe, a jedna jeho ДЌГЎst mu chtД›la ublГ­Еѕit. Ale druhГЎ jeho ДЌГЎst si uvД›domila dalЕЎГ­ vД›c: nezaslouЕѕili si ani jeho pomstu. Museli by bГЅt nД›kГЅm, aby si nД›co zaslouЕѕili, ale oni nebyli nic.

Steffen se obrГЎtil ke svГЅm muЕѕЕЇm.

„MyslГ­m, Еѕe tahle vesnice si docela vystaДЌГ­ i sama,“ pronesl rozhodnД›.

PobГ­dl konД› a vЕЎichni opustili vesnici v ohromnГ©m oblaku prachu. Steffen se rozhodl, Еѕe se sem uЕѕ nikdy znovu nevrГЎtГ­.




KAPITOLA OSMГЃ


StrГЎЕѕnГ­ otevЕ™eli starobylГ© dubovГ© dveЕ™e a Reece vybД›hl z oЕЎklivГ©ho venkovnГ­ho poДЌasГ­ HornГ­ch ostrovЕЇ celГЅ mokrГЅ od deЕЎtД› a prochladlГЅ od skuДЌГ­cГ­ho vД›tru. PЕ™ivГ­talo ho suchГ© ГєtoДЌiЕЎtД› Srogovy pevnosti. Jakmile za nГ­m zaklaply dveЕ™e, rychle si vytЕ™epГЎval vodu vlasЕЇ a stГ­ral z obliДЌeje. KdyЕѕ vzhlГ©dl, vidД›l, jak k nД›mu Srog spД›chГЎ, aby ho objal.

Reece objetГ­ opД›toval. Ke Srogovi, skvД›lГ©mu vГЎleДЌnГ­kovi a vЕЇdci, choval vЕѕdy vЕ™elГ© pocity. Byl to muЕѕ, kterГЅ velmi dobЕ™e vedl Silesii, byl loajГЎlnГ­m muЕѕem Reecova otce a jeЕЎtД› loajГЎlnД›jЕЎГ­ k jeho sestЕ™e. VidД›t Sroga a jeho tvrdГ© vousy, ЕЎirokГЎ ramena a pЕ™ГЎtelskГЅ ГєsmД›v, to vЕѕdy vyvolГЎvalo v Reecovi vzpomГ­nky na otce, na starou dobu.

Srog se zaklonil a obЕ™Г­ rukou sevЕ™el Reecovi rameno.

„ДЊГ­m jsi starЕЎГ­, tГ­m vГ­c mi pЕ™ipomГ­nГЎЕЎ svГ©ho otce,“ Е™ekl vЕ™ele.

Reece se usmГЎl.

„DoufГЎm, Еѕe to je dobЕ™e.“

„To rozhodnД›,“ odpovД›dД›l Srog. „Nikdy jsem nepotkal lepЕЎГ­ho muЕѕe. ProЕЎel bych kvЕЇli nД›mu ohnД›m.“

Srog se obrГЎtil a vedl Reece skrz ЕЎirokГЅ sГЎl. OstatnГ­ muЕѕi je pomalu nГЎsledovali.

„Jsi tou nejvГ­tanД›jЕЎГ­ tvГЎЕ™Г­, kterou jsem na tomhle zoufalГ©m mГ­stД› mohl spatЕ™it,“ Е™ekl Srog. „Jsem tvojГ­ sestЕ™e vdД›ДЌnГЅ, Еѕe tД› sem poslala.“

„ZdГЎ se, Еѕe jsem si pro nГЎvЕЎtД›vu nevybral nejlepЕЎГ­ den,“ odpovД›dД›l Reece, kdyЕѕ prochГЎzeli kolem otevЕ™enГ©ho okna, za kterГЅm bylo vidД›t prudkГЅ dГ©ЕЎЕҐ jen stopu od nich.

Srog se uЕЎklГ­bl.

„Tady nenГ­ ЕѕГЎdnГЅ den dobrГЅ,“ odpovД›dД›l. „Ale i tak se vЕЎechno mЕЇЕѕe rychle zmД›nit. Е?Г­kГЎ se, Еѕe na HornГ­ch ostrovech probГ­hajГ­ vЕЎechna ДЌtyЕ™i roДЌnГ­ obdobГ­ bД›hem jednoho dne – a kdyЕѕ jsem sem pЕ™iЕЎel, zjistil jsem, Еѕe to je skuteДЌnД› pravda.“

Reece vyhlГ©dl na malГ© prГЎzdnГ© nГЎdvoЕ™Г­, na kterГ©m bylo jen nД›kolik starobylГЅch kamennГЅch stavenГ­, ЕЎedГЅch, starГЅch, vypadajГ­cГ­ch jako by se rozpouЕЎtД›ly v deЕЎti. Venku bylo jen pГЎr lidГ­, vЕЎichni mД›li proti vД›tru a deЕЎti sklonД›nГ© hlavy a odnД›kud nД›kam spД›chali. Ostrov se zdГЎl bГЅt osamД›lГЅm a pustГЅm mГ­stem.

„Kde jsou vЕЎichni lidГ©?“ zeptal se Reece.

Srog si povzdechl.

„OstrovanГ© zЕЇstГЎvajГ­ doma. Jsou to v podstatД› samotГЎЕ™i. Jsou rozptГЅlenГ­. Tohle mГ­sto nenГ­ jako Silesie nebo KrГЎlЕЇv DvЕЇr. LidГ© tu ЕѕijГ­ rozptГЅlenД› po celГЅch ostrovech. NestahujГ­ se do mД›st. Jsou to podivnГ­, odtaЕѕitГ­ lidГ©. TvrdohlavГ­ a zatvrzelГ­ – tak jako zdejЕЎГ­ poДЌasГ­.“

Srog provedl Reece dolЕЇ chodbou, zahnuli za jeden z rohЕЇ a veЕЎli do hlavnГ­ haly.

V mГ­stnosti sedД›l tucet SrogovГЅch muЕѕЕЇ, vojГЎkЕЇ s obleДЌenou zbrojГ­. SedД›li se zachmuЕ™enГЅmi pohledy kolem stolu nedaleko ohnД›. Kolem ohniЕЎtД› spali psi, zatГ­mco muЕѕi jedli kusy masa a hГЎzeli jim zbytky. Se zabruДЌenГ­m pohlГ©dli na Reece.

Srog ho odvedl k ohni. Reece si v teple ohnД› vdД›ДЌnД› zamnul ruce. Bylo pЕ™Г­jemnГ© moct se ohЕ™ГЎt.

„VГ­m, Еѕe nemГЎЕЎ moc ДЌasu, neЕѕ odplujeЕЎ,“ Е™ekl Srog. „Ale chtД›l jsem, abys mД›l alespoЕ€ nД›jakГ© teplГ© a suchГ© ЕЎaty.“

PЕ™iЕЎel k nim jeden ze sluhЕЇ a pЕ™edal Reecovi suchГ© obleДЌenГ­ a zbroj pЕ™esnД› v jeho velikosti. Reece pohlГ©dl na Sroga pohledem plnГЅm pЕ™ekvapenГ­ a vdД›ДЌnosti. Sundal si mokrГ© obleДЌenГ­ a pЕ™evlГ©kl se do suchГ©ho.

Srog se usmГЎl. „O naЕЎe se tu starГЎme dobЕ™e,“ Е™ekl. „Vzhledem k tomuhle mГ­stu jsem pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe je budeЕЎ taky potЕ™ebovat.“

„DД›kuji,“ odpovД›dД›l Reece, kterГ©mu uЕѕ teДЏ bylo mnohem lГ©pe. „Nikdy jsem to nepotЕ™eboval vГ­c.“ PopravdД› se obГЎval cesty po moЕ™i v mokrГ©m obleДЌenГ­ a tohle bylo pЕ™esnД› to, co potЕ™eboval.

Pak zaДЌal Srog mluvit o politice. Byl to dlouhГЅ monolog, v jehoЕѕ prЕЇbД›hu Reece jen ze sluЕЎnosti pЕ™ikyvoval a tvГЎЕ™il se, Еѕe poslouchГЎ. Ale hluboko uvnitЕ™ byl Reece ГєplnД› jinde. PoЕ™ГЎd se musel zaobГ­rat myЕЎlenkami na Staru, nedokГЎzal ji dostat z hlavy. NedokГЎzal pЕ™estat myslet na jejich setkГЎnГ­ a pokaЕѕdГ©, kdyЕѕ na ni pomyslel, rozbuЕЎilo se mu srdce vzruЕЎenГ­m.

Také nemohl přestat myslet na úkol, který ho čekal, až se vrátí na pevninu. Úkol, který ho děsil. Musel říct Selese – a stejně tak všem ostatním – že svatba se ruší. Nechtěl ji ranit, ale neviděl žádnou jinou možnost.

„Reeci?“ opakoval Srog.

Reece zamrkal a podГ­val se na nД›j.

„SlyЕЎel jsi mД›?“ zeptal se Srog.

„PromiЕ€,“ Е™ekl Reece, „co jsi Е™Г­kal?“

„Е?Г­kal jsem, Еѕe pЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe tvoje sestra obdrЕѕela moje zprГЎvy?“ zeptal se Srog.

Reece souhlasnД› pЕ™ikГЅvl a snaЕѕil se soustЕ™edit.

„PЕ™esnД› tak,“ odpovД›dД›l Reece. „To je taky dЕЇvod, proДЌ mД› sem poslala. PoЕѕГЎdala mД›, abych se s tebou seЕЎel a z prvnГ­ ruky vyslechl, co se dД›je.“

Srog si povzdechl a hledД›l do plamenЕЇ.

„UЕѕ jsem tu ЕЎest mД›sГ­cЕЇ,“ Е™ekl, „a mЕЇЕѕu ti Е™Г­ct, Еѕe ostrovanГ© vЕЇbec nejsou jako my. MacGilovci jsou to jen jmГ©nem. NemajГ­ pЕ™ednosti tvГ©ho otce. Nejsou jen tvrdohlavГ­ – nejsou dЕЇvД›ryhodnГ­. KaЕѕdГЅ den sabotujГ­ krГЎlovniny lodД›. PopravdД› sabotujГ­ vЕЎechno, co tu dД›lГЎme. NechtД›jГ­ nГЎs tady. NechtД›jГ­ nic z pevniny. Pokud na ni zrovna nedД›lajГ­ invazi, samozЕ™ejmД›. ЕЅivot v harmonii, jak jsem vypozoroval, to nenГ­ nic, co by chtД›li.“

Srog si znovu povzdechl.

„ZtrГЎcГ­me tu ДЌas. Tvoje sestra by se mД›la stГЎhnout. Nechat je jejich osudu.“

Reece poslouchal a souhlasnД› pЕ™ikyvoval. Mnul si ruce pЕ™ed ohnД›m, kdyЕѕ tu nГЎhle skrz mraky prorazilo slunce a mokrГ© poДЌasГ­ se zmД›nilo pЕ™Г­mo do jasnГ©ho, sluneДЌnГ©ho letnГ­ho dne. Z dГЎlky zaznД›l roh.

„Tvoje loДЏ!“ vykЕ™ikl Srog. „MusГ­me jГ­t. MusГ­ЕЎ odplout, neЕѕ se vrГЎtГ­ ЕЎpatnГ© poДЌasГ­. VyprovodГ­m tД›.“

Srog pak odvedl Reece postrannГ­mi dveЕ™mi pevnosti a Reece byl ohromen jasem dne, kdyЕѕ do nД›j vstoupili. Bylo to, jako by se vrГЎtil perfektnГ­ letnГ­ den.

Reece i Srog pochodovali rychle bok po boku, nГЎsledovala je skupina SrogovГЅch muЕѕЕЇ, kameny jim kЕ™upaly pod botami, kdyЕѕ prochГЎzeli skrz hory a hledali cestu po svГ­jejГ­cГ­ch se cestiДЌkГЎch ke vzdГЎlenГ©mu pobЕ™eЕѕГ­ dole. ProchГЎzeli kolem ЕЎedivГЅch kamenЕЇ a dlouhГЅch horskГЅch hЕ™ebenЕЇ i pahorkЕЇ. HorskГ© strГЎnД› byly posety kozami, kterГ© vypadaly, jako by k nim doslova pЕ™irostly, a pГЎsly se na trГЎvД›. Jak se blГ­Еѕili k pobЕ™eЕѕГ­, naplnil se vzduch zvukem zvonЕЇ z pobЕ™eЕѕГ­, varoval lodД› pЕ™ed zvedajГ­cГ­ se mlhou.

„Z prvnГ­ ruky tu vidГ­m podmГ­nky, se kterГЅmi se musГ­ЕЎ vyrovnГЎvat,“ pronesl koneДЌnД› Reece za pochodu. „NenГ­ to jednoduchГ©. UdrЕѕel jsi tu vД›ci pohromadД› mnohem dГ©le, neЕѕ by to dokГЎzal kdokoli jinГЅ, tГ­m jsem si jistГЅ. Vedl sis dobЕ™e. RozhodnД› o tom Е™eknu krГЎlovnД›.“

Srog pЕ™ikГЅvl, cenil si ReecovГЅch slov.

„TД›ЕЎГ­ mД›, Еѕe to Е™Г­kГЎЕЎ,“ pronesl.

„Co stojГ­ za nespokojenostГ­ tД›ch lidГ­?“ zeptal se Reece. „KoneДЌnД› jsou pЕ™ece volnГ­. Nechceme jim nijak ubliЕѕovat. VЕѕdyЕҐ jsme jim pЕ™inesli zГЎsoby a ochranu.“

Srog zavrtД›l hlavou.

„NedajГ­ pokoj, dokud nebude Tirus na svobodД›. VД›znД›nГ­ jejich vЕЇdce berou jako osobnГ­ urГЎЕѕku a hanbu.“

„To mЕЇЕѕou bГЅt rГЎdi, Еѕe jen sedГ­ ve vД›zenГ­ a nebyl za svoje zrГЎdcovstvГ­ popraven.“

Srog pЕ™ikГЅvl.

„To je pravda, ale tihle lidГ© to nechГЎpou.“

„A pokud bychom ho propustili?“ zeptal se Reece. „Byli by pak v klidu?“

Srog zavrtД›l hlavou.

„O tom pochybuji. VД›Е™Г­m, Еѕe by je to jen povzbudilo k nД›jakГ© dalЕЎГ­ nespokojenosti.“

„Tak co s tГ­m mЕЇЕѕeme udД›lat?“ zeptal se Reece.

Srog si povzdechl.

„OdejГ­t odsud,“ Е™ekl. „Tak rychle, jak to jen bude moЕѕnГ©. NelГ­bГ­ se mi to, co tu vidГ­m. CГ­tГ­m, Еѕe se chystГЎ nД›jakГ© povstГЎnГ­.“

„PЕ™esto mГЎme ale vГ­ce muЕѕЕЇ i lodГ­.“

Srog zavrtД›l hlavou.

„To je jen zdГЎnГ­,“ Е™ekl. „Jsou dobЕ™e organizovanГ­. My jsme na jejich pЕЇdД›. ZnajГ­ milion nenГЎpadnГЅch zpЕЇsobЕЇ sabotГЎЕѕГ­, kterГ© nedokГЎЕѕeme pЕ™edpoklГЎdat. SedГ­me tu jako v hadГ­m hnГ­zdД›.“

„Ale Matus takovГЅ nenГ­,“ Е™ekl Reece.

„Pravda,“ odpovД›dД›l Srog. „Ale on je jedinГЅ.“

Je tu jeЕЎtД› nД›kdo, pomyslel si Reece. Stara. Ale svoje myЕЎlenky si nechal pro sebe. KdyЕѕ tohle vЕЎechno slyЕЎel, pЕ™emГЅЕЎlel nad tГ­m, jak Staru zachrГЎnit. Jak ji z tohoto mГ­sta odvГ©zt tak rychle, jak to jen bude moЕѕnГ©. PЕ™Г­sahal si, Еѕe to udД›lГЎ. Ale nejprve musel odplout pryДЌ a doЕ™eЕЎit svГ© zГЎleЕѕitosti. A pak se pro ni bude moct vrГЎtit.

KdyЕѕ doЕЎli na pГ­sek, vzhlГ©dl Reece vzhЕЇru a pЕ™Г­mo pЕ™ed sebou uvidД›l loДЏ i se svГЅmi muЕѕi, jak uЕѕ na nД›j ДЌekajГ­.

Zastavil se pЕ™ed nГ­, obrГЎtil se ke Srogovi a vroucnД› mu sevЕ™el rameno.

„SdД›lГ­m to vЕЎechno Gwendolyn,“ Е™ekl Reece. „Е?eknu jГ­ o tvГЅch obavГЎch. PЕ™esto ale vГ­m, Еѕe mГЎ s tД›mito ostrovy nД›jakГ© plГЎny. Bere je jako souДЌГЎst ЕЎirЕЎГ­ politickГ© strategie Prstenu. AlespoЕ€ prozatГ­m tu musГ­ЕЎ udrЕѕovat klid. AЕҐ to stojГ­ cokoli. Co potЕ™ebujeЕЎ? VГ­c lodГ­? VГ­c muЕѕЕЇ?“

Srog zavrtД›l hlavou.

„Ani vЕЎichni muЕѕi a lodД› svД›ta by nedokГЎzaly tyhle ostrovany zmД›nit. JedinГЎ vД›c, kterГЎ by to dokГЎzala, je ostЕ™Г­ meДЌe.“

Reece na nД›j s hrЕЇzou pohlГ©dl.

„Gwendolyn by nikdy nenechala zmasakrovat nevinnГ©,“ Е™ekl.

„To vГ­m,“ odpovД›dД›l Srog. „A to je taky dЕЇvod, proДЌ si myslГ­m, Еѕe zemЕ™e mnoho naЕЎich muЕѕЕЇ.“




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Stara stГЎla na ochozu matДЌiny pevnosti. Pevnost mД›la ДЌtvercovГЅ pЕЇdorys a byla stejnД› prastarГЎ jako ostrov, na kterГ©m stГЎla. Bylo to mГ­sto, kde Stara Еѕila uЕѕ od doby, kdy zemЕ™ela jejГ­ matka. Stara doЕЎla k okraji a byla rГЎda, Еѕe se slunce koneДЌnД› prodralo skrz mraky. Byl to dramatickГЅ den a Stara sledovala horizont. Dnes byla neobyДЌejnД› dobrГЎ viditelnost a tak mohla sledovat Reecovu loДЏ, jak mizГ­ v dГЎli. VidД›la, jak se oddД›luje od zbytku flotily a jak se s kaЕѕdou dalЕЎГ­ vlnou stГЎle vzdaluje.

Mohla by Reecovu loДЏ pozorovat celГЅ den, kdyЕѕ vД›dД›la, Еѕe na nГ­ je. NelГ­bil se jГ­ pocit, Еѕe ho musГ­ nechat odejГ­t. CГ­tila se, jako kdyby s nГ­m odchГЎzela ДЌГЎst jejГ­ho srdce, ДЌГЎst jГ­ samotnГ©.

Konec koncЕЇ, po vЕЎech tД›ch letech na osamocenГ©m, hroznГ©m, pustГ©m ostrovД› cГ­tila Stara zase radost. DГ­ky setkГЎnГ­ s Reecem se zase cГ­tila naЕѕivu. Vyplnil prГЎzdnotu, o kterГ© ani nevД›dД›la, Еѕe v nГ­ celГ© ty roky byla. TeДЏ, kdyЕѕ vД›dД›la, Еѕe Reece odvolГЎ svatbu, Еѕe se pak pro ni vrГЎtГ­ a Еѕe se sami vezmou, pЕ™ipadalo jГ­, Еѕe vЕЎechno bude zase v poЕ™ГЎdku. TД›ЕЎila se, Еѕe uЕѕ zЕЇstanou navЕѕdy spolu. VЕЎechno utrpenГ­, kterГ© v ЕѕivotД› zaЕѕila, bude mГ­t koneДЌnД› nД›jakГЅ smysl.

Musela samozЕ™ejmД› uznat, Еѕe se ДЌГЎsteДЌnД› cГ­tila provinile. Bylo jГ­ lГ­to Selese. Stara nikdy nechtД›la zranit nД›ДЌГ­ city. A pЕ™esto souДЌasnД› Stara cГ­tila, Еѕe je v sГЎzce celГЅ jejГ­ Еѕivot, jejГ­ budoucnost, jejГ­ manЕѕel. A takГ© cГ­tila, Еѕe takto je to sprГЎvnГ©. Nakonec je to pЕ™eci tak, Еѕe ona, Stara, znala Reece celГЅ Еѕivot, uЕѕ od dД›tstvГ­. To ona byla Reecova prvnГ­ a jedinГЎ lГЎska. Ta novГЎ dГ­vka, Selese, Reece mohla za tak krГЎtkou chvГ­li jen stД›ЕѕГ­ poznat. UrДЌitД› ho neznala tak, jak ho znala Stara.

Stara si uvД›domila, Еѕe Selese se pЕ™es to ДЌasem pЕ™enese a najde si nД›koho jinГ©ho. Ale Stara, kdyby Reece ztratila, by se s tГ­m nikdy nevyrovnala. Reece byl jejГ­ Еѕivot. JejГ­ osud. Byli si souzeni. UЕѕ od maliДЌka si byli souzeni. StaЕ™e patЕ™il Reece mnohem dЕ™Г­ve a jak to Stara vidД›la, Selese jГ­ ho kradla. Stara si jen brala zpД›t to, co jГ­ po prГЎvu nГЎleЕѕelo.

Ani kdyby Stara chtД›la, nemohla by se rozhodnout jinak. I kdyЕѕ jГ­ rozum Е™Г­kal, Еѕe to, co dД›lГЎ, nenГ­ sprГЎvnГ©, Еѕe to mЕЇЕѕe bГЅt chyba, nikdy neposlouchala. CelГЅ jejГ­ Еѕivot jГ­ vЕЎichni kolem Е™Г­kali, Еѕe nenГ­ sprГЎvnГ©, aby spolu byli takto pЕ™Г­buznГ­ lidГ©, i kdyЕѕ jГ­ to Е™Г­kal jejГ­ vlastnГ­ rozum, nebrala to na vД›domГ­. Nikoho neposlouchala. Naprosto Reece milovala a zboЕѕЕ€ovala. VЕѕdycky to tak bylo. A aЕҐ by kdokoli Е™ekl nebo udД›lal cokoli, nemohl to nijak zmД›nit. Musela bГЅt s nГ­m. ЕЅГЎdnГЎ jinГЎ volba pro ni nebyla.

Jak tam Stara stГЎla a sledovala Reecovu loДЏ zmenЕЎujГ­cГ­ se na horizontu, uslyЕЎela nГЎhle kroky. NД›kdo dalЕЎГ­ byl na ochozu pevnosti. ObrГЎtila se a uvidД›la svГ©ho bratra, Matuse, jak k nГ­ rychle krГЎДЌГ­. Byla rГЎda, Еѕe ho vidГ­. VЕѕdy z toho mД›la radost. Stara a Matus byli po celГЅ Еѕivot v podstatД› nejlepЕЎГ­ pЕ™ГЎtelГ©. Oba byli pro zbytek rodiny vyvrЕѕenci, stejnД› tak pro vЕЎechny ostrovany. Stara i Matus opovrhovali svГЅmi sourozenci i otcem. Stara si o sobД› i Matusovi myslela, Еѕe jsou lepЕЎГ­, neЕѕ zbytek rodiny, vzneЕЎenД›jЕЎГ­. Zbytek rodiny povaЕѕovala za zrГЎdce a intrikГЎny. S Matusem si pЕ™ipadala, jako by mД›li vlastnГ­ malou rodinu uvnitЕ™ cizГ­ velkГ© rodiny.

Stara a Matus žili každý v jiném patře matčiny pevnosti, odděleně od ostatních, kteří žili v Tirově hradě. Teď, když byl otec ve vězení, se jejich rodina ještě víc rozdělila. Jejich dva bratři – Karus a Paulus – je obviňovali ze zrady. Stara ale vždy mohla věřit Matusovi, že je na něj spoleh. A stejně tak se on vždy mohl spolehnout na ni.

SpoleДЌnД› se ДЌasto a dlouze bavili o tom, Еѕe opustГ­ HornГ­ ostrovy, odejdou na pevninu a pЕ™idajГ­ se k druhГЅm MacGilЕЇm. A teДЏ, po vЕЎech tД›ch dlouhГЅch rozhovorech se zdГЎlo, Еѕe by se to mohlo uskuteДЌnit. ObzvlГЎЕЎЕҐ po vЕЎech tД›ch sabotГЎЕѕГ­ch, kterГ© ostrovanГ© provГЎdД›li na krГЎlovninГЅch lodГ­ch, si Stara nedokГЎzala pЕ™edstavit, Еѕe by mД›la na ostrovech strГЎvit jeЕЎtД› dalЕЎГ­ roky.

„BratЕ™Г­ДЌku,“ pozdravila Stara vesele Matuse.

MatusЕЇv vГЅraz byl ale neobvykle vГЎЕѕnГЅ. Stara okamЕѕitД› poznala, Еѕe ho nД›co trГЎpГ­.

„Copak se dД›je?“ zeptala se. „NД›co je ЕЎpatnД›?“

Matus nesouhlasnД› zavrtД›l hlavou.

„MyslГ­m, Еѕe vГ­ЕЎ, co je ЕЎpatnД›, sestЕ™iДЌko,“ odpovД›dД›l. „NГЎЕЎ bratranec. Reece. Co se mezi vГЎmi dvД›ma stalo?“

Stara zrudla a obrГЎtila se zГЎdy k Matusovi. Znovu se zahledД›la na oceГЎn. SnaЕѕila se jeЕЎtД› v dГЎlce zahlГ©dnout Reecovu loДЏ, ale ta uЕѕ byla pryДЌ. Zalila ji vlna hnД›vu, promeЕЎkala ЕЎanci ji jeЕЎtД› naposledy zahlГ©dnout.

„Do toho ti nic nenГ­,“ vyЕЎtД›kla.

Matus nikdy nesouhlasil s jejím a Reecovým vztahem. A ona už toho měla dost. Byla to věc, o které se často přeli, a hrozilo, že se kvůli ní nadobro rozhádají. Staře bylo jedno, co si Matus – nebo kdokoli jiný – myslí. Co se Stary týkalo, nikomu do jejích záležitostí nic nebylo.

„VГ­ЕЎ o tom, Еѕe se mГЎ Еѕenit, nebo ne?“ zeptal se jГ­ Matus obviЕ€ujГ­cГ­m hlasem a pЕ™istoupil k nГ­.

Stara zavrtД›la hlavou, jako by tu hrozivou pЕ™edstavu chtД›la vytЕ™ГЎst.

„On si ji nevezme,“ odpovД›dД›la.

Matus vypadal pЕ™ekvapenД›.

„A jak to mЕЇЕѕeЕЎ vД›dД›t?“ vyptГЎval se dГЎl.

Stara se na nД›j odhodlanД› obrГЎtila.

„Е?ekl mi to. A Reece nikdy nelЕѕe.“

Matus na ni ЕЎokovanД› hledД›l. ZachmuЕ™il se.

„TakЕѕe jsi ho pЕ™esvД›dДЌila, aby zmД›nil nГЎzor?“

Stara se mu vzdorovitД› dГ­vala do oДЌГ­ a cГ­tila, jak v nГ­ narЕЇstГЎ vztek.

„K niДЌemu jsem ho nepЕ™esvД›dДЌovala,“ Е™ekla. „On sГЎm to chtД›l. SГЎm si vybral. Miluje mД›. VЕѕdycky mД› miloval. A jГЎ miluji jeho.“

Matus se zamraДЌil.

„A to ti nevadГ­, Еѕe tГ© dГ­vce zlomГ­ srdce? AЕҐ uЕѕ je to kdokoli.“

Stara se zachmuЕ™ila, tohle slyЕЎet nechtД›la.

„Reece mД› miloval mnohem dГ©le, neЕѕ tu novou holku.“

Matus se ale nevzdal.

„A co vЕЎechny ty plГЎny tГЅkajГ­cГ­ se krГЎlovstvГ­? UvД›domujeЕЎ si, Еѕe to nenГ­ jen nД›jakГЎ svatba? Je to politickГ© divadlo. PЕ™edstavenГ­ pro davy. Gwendolyn je krГЎlovna a je to i jejГ­ svatba. CelГ© krГЎlovstvГ­ i lidГ© ze vzdГЎlenГЅch zemГ­ tam budou, aby to sledovali. Co se stane, aЕѕ Reece svoji svatbu odvolГЎ? MyslГ­ЕЎ, Еѕe to krГЎlovna jen tak pЕ™ejde? ЕЅe to pЕ™ejdou vЕЎichni MacGilovГ©? V celГ©m Prstenu propukne zmatek. VЕЎechny je na nГЎs poЕЎtveЕЎ. Opravdu za to tvoje vГЎЕЎnД› a touhy stojГ­?“

Stara hledД›la na Matuse chladnГЅm pohledem.

„NaЕЎe lГЎska je silnД›jЕЎГ­ a dЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ neЕѕ jakГ©koli divadlo. NeЕѕ jakГ©koli krГЎlovstvГ­. Ty to nepochopГ­ЕЎ. Nikdy jsi nemiloval tak, jako se milujeme my.“

TeДЏ zrudl Matus. ZavrtД›l hlavou, oДЌividnД› ho rozzuЕ™ila.

„DД›lГЎЕЎ tu nejhorЕЎГ­ chybu svГ©ho Еѕivota,“ Е™ekl. „A stejnД› tak i Reecova Еѕivota. VЕЎechny nГЎs stГЎhneЕЎ s sebou. TvГ© rozhodnutГ­ je blГЎznovskГ©, dД›tinskГ© a sobeckГ©. Tvoje dД›tinskГЎ lГЎska mД›la zЕЇstat v minulosti.“

Matus si podrГЎЕѕdД›nД› povzdechl.

„NapГ­ЕЎeЕЎ Reecovi zprГЎvu a poЕЎleЕЎ ji po dalЕЎГ­m sokolovi. Е?ekneЕЎ mu, Еѕe sis to rozmyslela. Е?ekneЕЎ mu, aЕҐ si vezmu tu druhou dГ­vku, aЕҐ uЕѕ je to kdokoli.“

Stara cГ­tila, jak se jГ­ zmocЕ€uje vztek na bratra. Vztek silnД›jЕЎГ­, neЕѕ kdy cГ­tila.

„MluvГ­ЕЎ ГєplnД› mimo,“ Е™ekla. „NesnaЕѕ se mД› pouДЌovat. Nejsi mЕЇj otec. Jsi mЕЇj bratr. JeЕЎtД› jednou se mnou zkus mluvit tГ­mhle zpЕЇsobem a uЕѕ se mnou nikdy mluvit nebudeЕЎ.“

Matus na ni omrГЎДЌenД› zГ­ral. Stara s nГ­m takhle nikdy nemluvila. A cГ­til, Еѕe to myslela vГЎЕѕnД›. JejГ­ city k Reecovi byly mnohem hlubЕЎГ­, neЕѕ pouto k bratrovi. Byly mnohem hlubЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­ neЕѕ cokoli jinГ©ho v jejГ­m ЕѕivotД›.

Matus byl v ЕЎoku, urazila ho. Nakonec se otoДЌil a zmizel ze stЕ™echy.

Stara se obrГЎtila a znovu se zadГ­vala na moЕ™e. Doufala, Еѕe uvidГ­ alespoЕ€ nД›jakou stopu po ReecovД› lodi. VД›dД›la ale, Еѕe je dГЎvno pryДЌ.

Reece, pomyslela si. Miluji tД›. DrЕѕ se plГЎnu. AЕҐ uЕѕ budeЕЎ ДЌelit jakГ©koli pЕ™ekГЎЕѕce, pokraДЌuj dГЎl. ZЕЇstaЕ€ silnГЅ. Odvolej svatbu. UdД›lej to pro mД›. Pro nГЎs.

Stara zavЕ™ela oДЌi a sevЕ™ela ruce v pД›sti. Modlila se a prosila kaЕѕdГ©ho boha, kterГ©ho znala, aby mД›l Reece dost sil a vЕЎe zvlГЎdl. Aby se k nГ­ dokГЎzal vrГЎtit. Aby byli koneДЌnД› spolu, jen oni dva.

AЕҐ uЕѕ to bude stГЎt cokoli.




KAPITOLA DESГЃTГЃ


Karus a Paulus, dva Tirovi synovГ©, krГЎДЌeli rychle po toДЌitГЅch kamennГЅch schodech. Sestupovali stГЎle hloubД›ji a hloubД›ji k ЕѕalГЎЕ™i, kde byl drЕѕen jejich otec. NenГЎvidД›li tu potupu, kterou jim pЕ™inГЎЕЎel sestup na takovГ© mГ­sto jen proto, aby mohli vidД›t svГ©ho otce. VelkГ©ho vГЎleДЌnГ­ka, kterГЅ byl prГЎvoplatnГЅm krГЎlem na HornГ­ch ostrovech. PЕ™Г­sahali si, Еѕe se pomstГ­.

TentokrГЎt ale pЕ™inГЎЕЎeli novinky, kterГ© mohly naprosto vЕЎe zmД›nit. ZprГЎvy, dГ­ky kterГЅm mohli zase doufat.

Karus s Paulem pochodovali pЕ™Г­mo k vojГЎkЕЇm stojГ­cГ­m na strГЎЕѕi pЕ™ed vД›zenГ­m. PЕ™Г­mo k muЕѕЕЇm, o kterГЅch vД›dД›li, Еѕe jsou loajГЎlnГ­ ke krГЎlovnД›. Zastavili pЕ™ed nimi a zrudli ponГ­ЕѕenГ­m. NesnГЎЕЎeli to, Еѕe se museli ptГЎt na svolenГ­, aby mohli vidД›t svГ©ho otce.

Gwendolynini muЕѕi si je prohlГ­Еѕeli, jako kdyby se nemohli rozhodnout, a pak na sebe vzГЎjemnД› kГЅvli a udД›lali krok kupЕ™edu.

„ZdvihnД›te ruce,“ pЕ™ikГЎzali Karovi s Paulem.

Karus i Paulus udД›lali to, co jim bylo naЕ™Г­zeno, s rozhoЕ™ДЌenГ­m mohli jen pЕ™ihlГ­Еѕet, jak je odzbrojujГ­.

Teprve pak strГЎЕѕnГ­ odemkli Еѕeleznou brГЎnu a pomalu ji otevЕ™eli. Pustili Kara s Paulem dovnitЕ™, zabouchli za nimi a opД›t uzamkli zГЎmky.

Karus i Paulus vД›dД›li, Еѕe majГ­ jen krГЎtkou chvГ­li. Otce smД›li navЕЎtГ­vit jen jednou za tГЅden a nГЎvЕЎtД›va trvala vЕѕdy jen nД›kolik minut. Tak to bylo uЕѕ od doby, kdy ho uvД›znili. Za nД›kolik minut jim krГЎlovnini muЕѕi pЕ™ikГЎЕѕou, aby odeЕЎli.

DoЕЎli na konec dlouhГ© chodby ЕѕalГЎЕ™e, vЕЎechny cely byly prГЎzdnГ©. Tam dole byl jen jejich otec. PЕ™Г­mo ve starobylГ©m vД›zenГ­. KoneДЌnД› doЕЎli k poslednГ­ cele na levГ© stranД›, kterГЎ byla jen matnД› osvД›tlenГЎ mihotajГ­cГ­ se pochodnГ­ na zdi. DoЕЎli k mЕ™Г­Еѕi a nahlГ©dli dovnitЕ™. Pohledem hledali otce.

Tirus pomalu vystoupil z temnГ©ho kouta cely a pЕ™istoupil k mЕ™Г­ЕѕГ­m. DГ­val se na nД› rezignovanГЅm pohledem, tvГЎЕ™ mД›l vyhublou a vousy neupravenГ©. Ve tvГЎЕ™i se mu zraДЌil smutek muЕѕe, kterГЅ vД›dД›l, Еѕe uЕѕ nespatЕ™Г­ dennГ­ svД›tlo.

Karovi s Paulem pukalo srdce, kdyЕѕ vidД›li, v jakГ©m stavu je jejich otec. Jejich odhodlГЎnГ­ najГ­t zpЕЇsob, jak ho osvobodit, se jeЕЎtД› zvГЅЕЎilo. StejnД› tak odhodlГЎnГ­ pomstГ­t se Gwendolyn.

„OtДЌe,“ Е™ekl Paulus s nadД›jГ­ v hlase.

„Neseme nalГ©havГ© zprГЎvy,“ pronesl Karus.

Tirus na nД› dГЎl hledД›l, ale zdГЎlo se, Еѕe mu v oДЌГ­ch zaplГЎl plamГ­nek nadД›je.

„Sem s nimi,“ zavrДЌel.

Paulus si odkaЕЎlal.

„ZdГЎ se, Еѕe se naЕЎe sestra znovu zamilovala do bratrance, do Reece. NaЕЎi ЕЎpehovГ© nГЎm Е™ekli, Еѕe se ti dva chtД›jГ­ vzГ­t. Reece chce zruЕЎit svoji svatbu na pevninД› a vzГ­t si mГ­sto pЕЇvodnГ­ nevД›sty Staru.“

„MusГ­me najГ­t zpЕЇsob, jak to zastavit,“ pronesl Karus rozhoЕ™ДЌenД›.

Tirus na nД› dГЎl hledД›l, jeho vГЅraz se nezmД›nil, ale oba bratЕ™i vidД›li, jak jeho oДЌi kmitajГ­ ze strany na stranu a Еѕe pЕ™emГЅЕЎlГ­.

„MusГ­me to zastavit?“ pronesl pomalu Tirus. „A proДЌpak to?“

BratЕ™i na otce zmatenД› pohlГ©dli.

„ProДЌ?“ zeptal se Karus. „PЕ™ece nemЕЇЕѕeme dopustit, aby se naЕЎe rodina spojila s Reecovou. To by hrГЎlo pЕ™Г­mo krГЎlovnД› do ruky. NaЕЎe rodiny by se spojily a ona by zГ­skala Гєplnou kontrolu nad vЕЎГ­m.“

„PЕ™iЕЎli bychom tak i o poslednГ­ kousek nezГЎvislosti, kterГЅ nГЎm jeЕЎtД› zbyl,“ pЕ™isadil si Karus.

„ZaДЌГ­najГ­ svoje plГЎny realizovat,“ dodal Karus. „A my musГ­me najГ­t zpЕЇsob, jak je zastavit.“

ДЊekali na odpovД›ДЏ, ale Tirus jen pomalu zavrtД›l hlavou.

„HloupГ­, hloupГ­ kluci,“ Е™ekl pomalu temnГЅm hlasem. Znovu a znovu pЕ™i tom vrtД›l hlavou. „ProДЌ jsem jen vychoval tak hloupГ© kluky? Copak jsem vГЎs za ty roky nic nenauДЌil? Pro stromy nikdy nevidГ­te les.“

„NerozumГ­me, otДЌe.“

Tirus se zaЕЎklebil.

„A to je pЕ™esnД› dЕЇvod, proДЌ jsem tam, kde jsem. To je dЕЇvod, proДЌ teДЏ nevlГЎdnete. PЕ™ekazit tohle spojenГ­ by byla ta nejhloupД›jЕЎГ­ vД›c, kterou jste kdy udД›lali. NejhorЕЎГ­ vД›c, kterГЎ by se naЕЎim ostrovЕЇm mohla stГЎt. Pokud by si Stara vzala Reece, byla by to ta nejlepЕЎГ­ vД›c, kterГЎ by nГЎs vЕЎechny mohla potkat.“

BratЕ™i se na sebe zmatenД› podГ­vali. NerozumД›li, co tГ­m otec sleduje.

„NejlepЕЎГ­? Jak to?“

Tirus si netrpД›livД› povzdechl.

„Pokud by se naЕЎe rodiny spojily, nemohla by mne tu Gwendolyn drЕѕet jen tak ve vД›zenГ­. NemД›la by jinou moЕѕnost, neЕѕ mД› propustit. VЕЎechno by se tГ­m zmД›nilo. NepЕ™iЕЎli bychom o moc. Naopak bychom ji zГ­skali. Byli bychom prГЎvoplatnГЅmi MacGily, ze stejnГ©ho rodu jako ti na pevninД›. Gwendolyn by nГЎm byla zavГЎzanГЎ. Copak to nechГЎpete?“ zeptal se. „DГ­tД› Reece a Stary by bylo dГ­tД› jejich rodu stejnД› tak, jako naЕЎeho.“

„Ale otДЌe, nenГ­ to pЕ™irozenГ©. Jsou bratranec a sestЕ™enice.“

Tirus zavrtД›l hlavou.

„Politika nenГ­ pЕ™irozenГЎ, synu. Ale k tomuhle spojenГ­ dojde,“ trval na svГ©m Tirus. V hlase mu znД›lo odhodlГЎnГ­. „A vy dva udД›lГЎte, co bude ve vaЕЎich silГЎch, aby k nД›mu doЕЎlo.“

Karus si nervГіznД› odkaЕЎlal, nevД›dД›l, co mГЎ dД›lat.

„Ale Reece uЕѕ odplul na pevninu,“ Е™ekl. „UЕѕ je pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. Reece, jak jsme slyЕЎeli, se uЕѕ rozhodl.“

Tirus se rozmГЎchl a praЕЎtil do mЕ™Г­ЕѕГ­, jako by si pЕ™ГЎl, aby mohl udeЕ™it Kara. Ten vydД›ЕЎenД› odskoДЌil.

„Jste jeЕЎtД› hloupД›jЕЎГ­, neЕѕ jsem si myslel,“ Е™ekl Tirus. „UjistГ­te se, Еѕe k tomu dojde. LidГ© se rozmГЅЕЎlejГ­ i kvЕЇli naprostГЅm hloupostem. A vy se ujistГ­te, Еѕe si to Reece rozmyslГ­.“

„Jak?“ zeptal se Paulus.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694239) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения